Od kouře k výparu, od výparu k dechu

Spousta rekreačních i léčebných uživatelů konopí si bohužel neuvědomuje, jak moc škodlivé je kouření a jak silně návykovou drogou je tabák, s nímž si bylinku míchají. Nejde jen o každodenní nutkání, ale o širokou paletu dopadů na naše tělesné i duševní zdraví. Následující text se pokusí jít ještě o jeden doušek dál: zabrousíme i do souvislostí mezi endokanabinoidní soustavou a dýcháním. 

Následující zpověď je silně osobní, což je její výhodou i nedostatkem: získané poznatky nelze zcela zobecnit. Každý máme jinak strukturovanou osobnost, jiný metabolismus, jinou hormonální (ne)rovnováhu, jinou náchylnost k závislosti, jiné důvody k užívání různých látek. 

Zvýraznily se mi chutě a vůně, posílila imunita a zlepšilo spaní – dokonce chodím dříve spát a časněji vstávám.

Před skoro čtyřmi měsíci jsem si po pětatřiceti letech tabakismu udělil nečekaný dárek: rozhodl jsem se přestat kouřit nikotin. Impulz přišel znenadání jednoho rána, po nenápadném výletu s malou dávkou léčiva zvaného dietylamid kyseliny lysergové. (Poznámka na okraj lesa: k podobným prozřením vede podle vědeckých studií i psilocybin.)

Pomalu, ale jistě

Po vzoru jednoho kolegy z konopné komunity jsem usoudil, že mi stačí tabák jen občas, po večerech nebo na velkých akcích. Prostě nemusím pálit špeky s tabákem od rána. Plán vydržel asi tři dny, neboť jsem zjistil, že to musím utnout úplně, chci-li uspět. 

Nedá se vyloučit, že mi pomohla právě ta postupnost rozhodnutí. Nezpůsobil jsem si stres a odpor vůči okamžité velké změně. Spíše jsem vytvořil předpoklad pro důkladnou změnu návyků. 

Ostatně něco podobného se dnes doporučuje začátečníkům, kteří si do života chtějí zavést jakékoli nové cvičení: nejprve si vzít ven karimatku nebo dojít do posilovny jen tak, naprázdno, obhlédnout situaci, zjistit, co je potřeba. Až při třetí seanci zkusit nějaký malý cvik. Další se budou nabalovat. Naše tělo i mysl mají zdravou rutinu rády, ale efektivní je do ní vstoupit nenásilně, nenechat se něčím odradit.

Přechod na vaporizaci

Kdysi dávno, v druhém vydání magazínu, naše vaporizační poradkyně Jana „Charlie“ Jesenská psala o tom, že kuřáci konopí by si při přechodu na vaporizér měli nejdříve dát od kouření třídenní pauzu, aby neměli pocit, že „ta vaporizace vůbec nefunguje“. To bylo ovšem v dobách, kdy ještě neexistovaly mocné vapíky s mnohem silnější baterií!

Můj zachránce před nikotinem se jmenuje Venty a jedná se o letošní novinku od německé firmy Storz & Bickel. Co postrádá na eleganci (prý teď na veřejnosti působím dojmem šíleného elektrikáře), to si vynahrazuje výkonem. Stejně tak účinný bude v tomto směru Arizer Solo 3, který má recenzi v tomto čísle.

Šok první

První šok spočíval v tom, že bafání přes takový vaporizér přináší mnohem silnější účinek než v případě konopí ubaleného s tabákem do podoby jointu neboli špeku. Jak víme od našeho redakčního farmaceuta, biodostupnost se radikálně mění: při kouření může být 10–25 procent, kdežto u vaporizace až 80.

Nebylo tedy divu, že první měsíc odvykání se nesl i ve znamení zvýšené spotřeby květů s vysokým obsahem kanabidiolu (CBD). Byla za tím nejen potřeba mentálně fungovat, ale i léčebný záměr: vědecké studie totiž potvrzují, že závislosti obecně se v mozku projevují jako zánětlivý stav. CBD se vyznačuje nejen protizánětlivými účinky, ale také jmenovitě snižuje potřebu nikotinu. CBD jsem tedy zobal i v tabletách.

Abstinenční příznaky

Původně jsem si myslel, že proběhnou tři dny pocení a lehké nevraživosti, a tím to hasne. Chyba lávky. Následoval duševní chaos, deprese a úzkosti, oslabená schopnost soustředění a zhoršená produktivita, a to po dobu prvních dvou měsíců. Ztratil jsem berličku, která udílela rytmus mým pracovním dnům a zásobovala mě dopaminem.

Dokládají to i výpovědi dalších lidí, kteří dokázali seknout s nikotinem, a stejně tak vědecké studie. Minimálně dva měsíce, spíše však až jeden rok údajně trvá, než hlava zase zapne naplno. Jistě pomáhá síla vůle plus systematičnost, práce s dechem plus fyzické aktivity, CBD plus další bylinné prostředky, ale lehké to opravdu není.

Pozitivní účinky vaporizace byly okamžité: srovnal jsem si držení těla a začal vědomě, pomaleji a zhluboka dýchat.

Předpokládané přibírání na váze se u mě osobně neodehrálo. U kuřáků, kteří s pomocí cigarety potlačovali pocit hladu, to ovšem možné je. Nicméně díky tomu, že se uleví plícím, se nevyhnutelně stávají větší součástí života sportovní aktivity. Prostě dělají člověku dobře. Líp než kouření jedné za druhou.

Bylo zajímavé sledovat, v jakých momentech přichází chuť na tabák. Hodně nám to napoví o sobě samých. Jsou to pracovní krize, nebo partnerské neshody? Chvíle tvořivé, nebo osamělé? Propady, či vrcholy? Když zjistíme, proč se nám něco děje, nemusíme tomu pak tolik nevědomky podléhat.

Šok druhý

V druhé fázi mě překvapilo zjištění, jaká je skutečná povaha mého hulení (myšleno konopí). Celé roky jsem kouřil špeky od ranních hodin ne kvůli THC, ale tabáku! Jakmile odpadla potřeba nikotinu, vytratila se i chuť na jointy. A pokud mě zrovna netrápily bolesti zad, kvůli nimž jsem registrovaným pacientem, schovala se konzumace konopí někam do odpoledních, časem i večerních hodin. 

Jinými slovy, nejenže jsem začal díky vaporizaci užívat konopí efektivněji, ale radikálně se snížila i spotřeba a frekvence. Totéž platilo pro pozdní hodiny: s tím, jak odpadlo nutkání k tabáku, odpadly půlnoční špeky „na spaní“, které ve skutečnosti jen protahovaly bdělou fázi a vedly k nevyspání. 

Tím se změnil rytmus celého pracovního dne. Místo nervózního pinožení od špeka ke špeku lze být více v klidu a vše si užívat, mít najednou čas udělat to i ono. Ano, pravidelné čištění vapíku zabere nějakou dobu, ale v tu chvíli si člověk hezky zamedituje na téma, kolika svinstva ušetřil své plíce, když vidí, že i ten vapík se zašpiní dost, aniž by se to v něm spalovalo…

Součástí této fáze bylo i zjemnění přístupu. Zpočátku jsem si nastavoval vysokou teplotu odpařování (nad 195 °C), což vedlo až k rozkašlání a škrábání v hrdle. Že bych se jen ze zvyku trýznil? Časem ale následovalo postupné snižování teploty (ke 180 °C i méně) a něžnější, menší potahování. Namísto agresivních tabákových šluků, které se pak s každým výdechem smradlavě rozlévají po širokém okolí, začne být člověk ohleduplný i ke svým vlastním plícím. 

(…)

Celý zajímavý článek najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 31, který je od 10. října v prodeji po celé ČR, případně si ho můžete výhodně předplatit.

Bohumil Sazinka

Supertajný pseudonym jednoho překladatele, redaktora a spoluzakladatele magazínu Konopí, jenž se tak může věnovat různým kontroverzním tématům a kauzám, aniž by si narušil image seriózního autora.