Pokusná léčba: Roztroušená skleróza – Posuneme se dál?

Psilocybin je hlavní aktivní látka v psychoaktivních houbičkách, mezi něž patří i u nás rostoucí lysohlávky. V posledních letech se ukazuje, že psilocybin není jen prostředkem k psychedelickým výletům, ale také cenným terapeutickým nástrojem. V zahraničí se tak pokusně léčí například trauma, deprese či závislosti. A to není vše. 

Když naší dceři Martině v roce 2010 přestaly účinkovat léky proti symptomům roztroušené sklerózy, vypadalo to s ní velmi zle. Ukázalo se ale, že již neúčinná syntetická léčiva hravě zastoupí konopí. Trvalo tři roky, než se podařilo přesvědčit naše zákonodárce, aby tuto bylinu zařadili mezi léčiva, a dalších bezmála sedm let, než se teď již „léčebné konopí“ stalo dostupným všem, bez rozdílu výše jejich kont. 

Byli jsme rádi. Problém s mírněním krutých symptomů dceřiny nemoci jsme vyřešili. Jenže sama nemoc postupuje dál. Má svůj vlastní scénář a ten dodržuje. Nejdříve svého „hostitele“ zmrzačit a pak jej zabít. Je neléčitelná a je k nezastavení. Skutečně?

Zvěst z Izraele

Vloni v červenci jsem dostal z Izraele e-mail od svého přítele, docenta Lumíra Ondřeje Hanuše. Byla v něm i tato pasáž: „A ještě něco, co Vás jistě bude zajímat. Jedna paní zde měla roztroušenou sklerózu dlouhá léta, nemohla ani pohnout prstem. Začali jí dávat psilocybin a hle, pohnula prstem, pak dvěma… Dnes už chodí!!!“ 

Pak následoval druhý e-mail. Popisoval diskusi v izraelské televizi. Moderátor si povídal s hostem, který byl o této pokusné léčbě velice dobře informován. A tak se lidé dověděli, že z vybrané skupiny naprosto nepohyblivých pacientů již chodí dva. Jedna žena a jeden muž.

Po zahájení pokusné léčby se žádný zřejmý psychedelický efekt neprojevil – jen se cítila uvolněnější.

Další e-mail přišel v srpnu. Podávaný medikament je směs několika druhů usušených a rozdrcených hub rodu Psilocybe. Pacienti je dostávají dvakrát denně. Ráno, asi půl hodiny před pravidelným užitím léčebného konopí, a večer, asi půl hodiny po jeho posledním požití. Vždy je to 0,15 gramu směsi zapracované do medu. Ten med je tam kvůli usnadnění polykání. 

Bohužel k dalším informacím se již prakticky nedá dostat. Požádal jsem o pomoc i naše zastupitelství v Izraeli. A vím, že vynaložili dost úsilí, aby něco víc zjistili. Ale neuspěli ani oni. To, co jsme se již dozvěděli, nám tedy muselo stačit. Vše jsem probral s Martinou, a ona se rozhodla, že do toho jde. 

Psilocybin a psilocin

V té době jsme ale ani já, ani moje žena o lysohlávkách nevěděli naprosto nic. A tak jsem se s prosbou o radu obrátil nejen na přátele a literaturu, ale i na vědce, kteří s psilocybinem a psilocinem v Česku pracují. Musím říci, že jejich vstřícnost k nám byla veliká. Nejenže jsem dostal spoustu rad, jak s houbičkami pracovat, ale ještě mi zařídili i rozbor naší směsi (viz tabulka). 

Jmenovat tyto vědce tady zatím nebudu. Nechci, aby se dočkali nepříjemností od lidí, pro které je ještě i dnes konopí ďáblovou rostlinou. Kdo ví, co jsou pro ně lysohlávky. 

Jak na to

Jedna z našich přítelkyň nám ukázala, kde rostou lysohlávky okolo Lužnice. Jiná nám jich rovnou balíček poslala. Také jsme zakoupili pěstební set na pěstování lysohlávek kubánských. Do půli listopadu jsme měli nasbíráno, napěstováno, nasušeno a v mixéru na prach rozdrceno. Mohli jsme postoupit dál. 

Koupili jsme tisíc tobolek velikosti 0 (střední), a ty jsme naší směsí, ale bez medu, naplnili. Do dvaceti jsem dal jen poloviční dávku. Tedy asi 0,07 gramu. Sloužily Martině jako rozběhové. Ostatní jsou naplněny množstvím od 0,16 do 0,18 gramu. Větší přesnosti ve svých podmínkách dosáhnout neumím. 

Po zahájení pokusné léčby se žádný zřejmý psychedelický efekt neprojevil – jen se cítila uvolněnější.

Než jsme je dali Martině, vyzkoušel jsem je na sobě. Čtyřikrát po sobě, vždy po dvanácti hodinách, jsem najednou spolkl čtyři tobolky s plnou dávkou. Tedy vždy cca 0,72 gramu. Výsledkem bylo, že jsem se, i přes stres, který jsem v posledních týdnech pociťoval, cítil být uvolněný a v pohodě. Žádný psychedelický efekt se neprojevil.

Stav Martiny před zahájením léčby

Ve svém invalidním křesle již několik let nedokázala sedět vzpřímeně. Dá se říci, že v něm vždy byla až zborcená. Obě ruce měla trvale sevřené v pěst. Pravou ruku si ale ještě stále dokázala otevřít o hranu stolu. Teprve pak dokázala uchopit tužku nebo při pletení košíků v rehabilitační dílně proutek. 

Pěst na levé ruce otevřít nedokázala, to vždy musel udělat někdo jiný. Ani jednu ruku nezvedla nad úroveň temene hlavy. Uchopit něco levou rukou nešlo. 

Změnit v posteli polohu ležení nedokázala asi od roku 2012. Kvůli stále se zhoršujícímu stavu velmi často propadala silným depresím. 

Zahájení pokusné léčby

Pokusnou léčbu jsme zahájili 1. prosince 2021. Vždy ráno a večer brala jednu tobolku s 0,07 g sušiny, ve výše uvedené kombinaci s léčebným konopím. Žádný zřejmý psychedelický efekt se u ní neprojevil. Jen se cítila uvolněnější.

Jednadvacátého prosince přešla na tobolky s plnou dávkou zhruba 0,17 gramu. Již po pár dnech se i tělesně cítila mnohem lépe. Ztuhlost těla, hlavně pak sevřených rukou, byla menší.

Koncem března již dokázala otevřít obě ruce bez cizí pomoci. Obě také zvedla nad úroveň temene hlavy. Pravou znatelně víc než levou. Zcela se vytratily deprese. 

Po čtyřech měsících lysohlávkové léčby dokázala otevřít obě ruce bez cizí pomoci. Zcela se vytratily deprese. 

V červnu jednoho rána zjistila, že i když byla večer asistentem uložena na záda, a v noci si nikoho nevolala, ráno se probudila v poloze na boku.

Poslední změna se dostavila začátkem listopadu. Vedoucí rehabilitační dílny požádala Martinu, aby do pleteného košíku zakomponovala i určitou ozdobu. Bohužel jí to vycházelo tak, že s jedním proutkem potřebovala manipulovat levou rukou. A stalo se něco, co překvapilo i Martinu. Její levá ruka se pootevřela, uchopila potřebný proutek a zasunula jej tam, kam bylo potřeba. Nebylo to tak jednoduché, jak by se z této věty mohlo zdát, ale dokázala to.

Prosba o výzkum

Když jsme začínali pro dceru nelegálně pěstovat konopí, bylo nám 64 let. A přestože měla od svých odborných lékařek potvrzeno, že je to pro ni jediný lék, který jí ještě dokáže pomoci, trvalo devět let, než ho mohla dostávat z lékárny. Za pár měsíců nám bude 77.

Zdroj: Unsplash.com

Nevím, jak dlouho budeme moci chodit po březích Lužnice a různých loukách, abychom pro Martinu nasbírali potřebné množství Psilocybe bohemica, a doma ještě vypěstovali dostatek Psilocybe cubensis. Nehledě na to, že pokud by nám v tom stát prostřednictvím policie a soudů zabránil, Martinin stav by se opět začal jen a jen zhoršovat. 

Proto bych byl velmi rád, kdyby tento výzkum za nás převzala některá z univerzit nebo zdravotních zařízení. Pokusil jsem se telefonicky získat nějaké informace na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu spravedlnosti. Chtěl jsem vědět, jak bych měl postupovat. V obou případech mi bylo doporučeno mlčet a sbírat. Proč ale máme být zticha? A jak je vůbec možné, že naše pomoc naší dceři je zároveň i porušením nějakých zákonů? To skutečně naši zákonodárci přijímají zákony, jejichž dodržování stojí nad zdravím a životy našich blízkých?

Právo na zdraví

Listina základních práv a svobod je součástí našeho nejvýše postaveného zákona, Ústavy. 

V její hlavě první, pod názvem Obecná ustanovení, se v článku 1 říká, že základní práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Hlava druhá, nazvaná Lidská práva a svobody, pak tento postulát dále konkretizuje. Mimo jiné se tam v článcích 6 a 31 píše, že „každý má právo na život“ a že „každý má právo na ochranu zdraví“.

Byl bych byl velmi rád, kdyby tento výzkum za nás převzala některá z univerzit.

Pokud tedy žijeme v právním státě, pak toto právo na život a ochranu svého zdraví, které je právem absolutním, mají i nemocní lidé. Mezi nimi i naše dcera Martina. Slibuji, že se na to budu hodně hlasitě ptát. A dokud se ten hloupý a nelidský stav okolo těchto léčivých hub nezmění, budeme je sbírat, pěstovat, plnit do tobolek, naší dceři podávat – a o tom všem také psát.

Zdeněk Majzlík

Senior a pacientský aktivista, který se problematice konopí začal věnovat poté, co zjistil, že tato rostlina jako jediný lék na světě pomáhá jeho těžce nemocné dceři.