Minulý týden proběhl ve sněmovně pokus o věcné jednání o povolení samopěstování konopí, ke kterému jsem se omylem v přímém přenosu nachomýtla a byla odhodlána vydržet sledovat. Moudrost stáří mě naučila nevkládat naděje do spíše marných projektů a nečíst diskuze na Novinkách – že se mnou výstupy některých nejvyšších představitelů tak zamávají, jsem však nečekala.
Těžko vyhodnotit, zda měl pirátský poslanec Tomáš Vymazal pro své oponenty dostatek argumentů a kvalitní přípravu, jako zaujatý pozorovovatel už sama nevím, jak to komu vysvětlit a jakými dalšími zdroji ukončování prohibice podpořit. Přikláním se však k obecnému mínění a předpokladu, že poslanci by měli chodit k hlasování obeznámeni s tématem, měli by umět pracovat s fakty a disponovat tak určitou schopností zpracovávat a vyhodnocovat informace.
Snůška nesmyslů
Při vykřikování poslance Nováka z ANO o šíření fake news ze strany propagátorů konopí o léčebném potenciálu se mi ještě dařil udržet krevní tlak. U dalších vystupujících, kteří vytahovali historky o „JEDNOM známém, který hrozně hulí a je uplně mimo“, až po dnes již legendární výrok poslance Ondráčka že „po marihuaně budete mít IQ makaka“ už bych musela být mistr zenu, aby to se mnou nehlo.
Kolik času, peněz a lidských zdrojů by ušetřili představitelé zákona a justice, kdyby nemuseli šikanovat a perzekvovat bezúhonné občany za pár kytek na zahrádce?
Často jsme na plénu též slyšeli, že páni poslanci trávu nikdy nehulili, ale rádi pijí slivovici nebo pivo. Srovnávání rekreačního užívání konopí s užíváním alkoholu je podle řady odborníků jako srovnávat nebe a dudy, mně osobně to navíc přijde v případě těchto výroků jako nahrávka na smeč, jež pro ilustraci nebezpečnosti a účinku dlouhodobého užívání poslouží moc dobře.
Hulič versus alkoholik
Každý ho asi známe – onen týpek, co si dává jointa už k snídani, na každém předmětu má obrázek konopného listu a je mu tak nějak všechno jedno. Po třiceti letech dennodenního užívání už mu asi moc nefunguje paměť, vztahy taky moc nemá, kvantový fyzik z něj už zřejmě nebude a hlavní věc, která ho zajímá, je zahrádka.
Pak tu máme zbytek lidí, kteří konopí užívají denně, ať už je jejich důvod jakýkoli, většina z nich si ho pěstuje nebo dostává od kamarádu či kupuje. Tito lidé chodí do práce, vychovávají děti, starají se o staré rodiče, nemají zdravotní potíže spojené s užíváním, žádné poškození mozku ani jiných orgánů – prostě normálně fungují. Všem dnes hrozí i několik let v base jen proto, že si pro zábavu vybrali bezpečnější látku než tolerovaný a zcela legální alkohol.
A teď ten chlast.
Alkohol je metla lidstva. Zdroj: Wikimedia Commons
Ačkoli žiju v jedné z nejnudnějších čtvrtí v Praze, spočítala jsem jen ve svém nejbližším okolí, rodině a známých osm úmrtí v přímé souvislosti s alkoholem za posledních pár let. Třikrát delirium tremens jen v naší nejbližší komunitě, tomu obvykle předcházející roky trvající péče o ty pijáky, kteří se o sebe po letitém popíjení nedokážou postarat.
Sleduji zásadní rodinné neshody v souvislosti s pitím alkoholu zhruba v každé druhé rodině – závažné finanční tísně, dluhy, rozvody a rozvraty rodinných vztahů, domácí násilí a s tím spojená traumata spáchaná na vlastních dětech. V neposlední řadě tu jsou brutální dopady na fyzické a psychické zdraví onoho popíjejícího.
A co děti, mají si kde hrát?
Hojně diskutovaným argumentem proti ukončení konopné prohibice, který opakovaně zazněl i během debaty v Poslanecké sněmovně, je také užívání mladistvými. Při zasazení alkoholové reality do argumentů odmítačů konopí je to až skoro směšné – kolik kdo zná rádoby humorných historek o otravě alkoholem u dětí nebo mladistvých, kdy zdrojem alkoholu jsou často vlastní rodiče?
Faktem každopádně je, že ze států, kde proběhla dekriminalizace či dokonce legalizace, přicházejí oficiální statistiky a výzkumy se stále stejným závěrem – represe a prohibice děti nijak nechrání a legalizace nevede ke zvýšení počtu mladistvých uživatelů. Bohužel na to nikdo během poslanecké debaty neupozornil.
Poslanci by měli chodit k hlasování obeznámeni s tématem, měli by umět pracovat s fakty a disponovat tak určitou schopností zpracovávat a vyhodnocovat informace.
Do následků nadužívání opiátů, což je velké téma z hlediska veřejného zdraví, se ani pouštět nebudu, stejně jako do vysvětlování čísel srovnávajících tyto fenomény s „nebezpečností“ užívání konopí. To vše už bylo ze strany fundovanějších lidí interpretováno, alespoň dle mého názoru, více než dost.
Kolik tohle vše stojí státní aparát je fascinující – jak v nákladech na zdravotní a sociální péči o alkoholem zničené existence a jejich rodiny, tak v potenciálních výnosech, které jsme mohli mít z legálního prodeje konopí. A kolik času, peněz a lidských zdrojů by ušetřili představitelé zákona a justice, kdyby nemuseli šikanovat a perzekvovat bezúhonné občany za pár kytek na zahrádce? Stamiliony nebo miliardy?
Vyhynulé druhy
Na závěr se musím vrátit zpátky k těm makakům – je mi jich líto, protože když si o nich člověk něco přečte, zjistí, že jsou dost možná bystřejší než komunistický poslanec Zdeněk „Obušek“ Ondráček. Inteligenci makaků lze popsat například tím, že si před konzumací ovoce dokáží v řece umýt potravu od písku, používají nástroje, aby se dostali k jedlému vnitřku. Mají rozvinuté schopnosti nápodoby a učení se. Umí si čistit zuby a učí to svá mláďata.
Poslední dobou dochází ke zvýšení agrese makaků vůči lidem, což je způsobeno úbytkem přirozeného prostředí. Dnes patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Snad se mezi ohrožené druhy brzy zařadí i komunisté a další extremisté odmítající diskuzi o ukončení nesmyslné prohibice konopí.
Myslete na makaky v říjnových volbách!
Text: Michaela Blumtritt
