Legalizace konopí je v Česku téma již řadu let, a přestože došlo k právnímu zakotvení konopí pro léčebné využití, k případné legalizaci takzvaného rekreačního užívání vede ještě dlouhá cesta. Navíc současný systém fungování systému a distribuce léčebného konopí má mnoho kritiků zejména z řad pacientů. Je tak nasnadě porozhlédnout se po světě po možných zdrojích inspirace.
Kalifornie
Kalifornie byla průkopníkem v legalizaci konopí ve Spojených státech amerických a pro léčebné použití tuto rostlinu právně zakotvila již v roce 1996. V přijetí zákonů vedoucích k úplné legalizaci pro osobní užití však již Kalifornie nebyla mezi prvními a konopí se v tomto slunném státě stalo legálním až po referendu v roce 2016.
Pěstování, distribuce i prodej konopí, ať už léčebné či rekreační, vyžaduje licenci. Pro účely zabezpečení distribučního řetězce byl v Kalifornii zaveden systém sledování rostliny a produktů z ní od výrobce přes distributory až po prodejce, jak je tomu je v EU u léků na předpis nebo v blízké budoucnosti u cigaret. Sledování pohybu konopí je v Kalifornii prováděno prostřednictvím jedinečného identifikátoru a je velmi podrobné – sledován je každý pohyb produktu a identifikátor obsahuje řadu údajů.
V Jihoafrické republice v nedávném rozsudku Ústavní soud dospěl k závěru, že protizákonnost pěstování konopí pro domácí účely je v rozporu s ústavou.
Prodej konopí je povolen, stejně jako v případě alkoholu, pouze osobám starším jednadvaceti let. Reklama je možná, pokud nevybízí nezletilé, není zavádějící a nenachází se na billboardech v blízkosti dálnic. Spotřebitelé mohou požívat, držet a pěstovat konopí pro osobní potřebu v množství stanoveném zákonem, a to 28,5 gramu sušiny, 8 gramů koncentrátu a 6 rostlin, pokud jim je více než dvacet jedna let, v případě léčebného použití od osmnácti let.
Kanada
Legalizace konopí v Kanadě vzbudila v posledních měsících poměrně značný rozruch, když zde v říjnu 2018 došlo k úplnému zrušení prohibice této rostliny. Právní úprava se inspirovala nepochybně tou americkou, avšak s určitými rozdíly. V Kanadě je pro osoby starší osmnácti let legální koupit v licencovaném obchodu a držet či sdílet s jinými dospělými konopí do množství třicet gramů sušiny (nebo ekvivalentní hmotnost v jiné formě, ekvivalentem je například pět gramů čerstvého konopí nebo jedna rostlina). Dále dospělí mohou pěstovat nejvýše čtyři rostliny konopí na jednu domácnost. Je třeba poznamenat, že dovolená množství se mohou lišit v závislosti na konkrétní provincii.
Reklama na konopí je možná ve velmi omezeném rozsahu obdobně, jako je tomu v Kanadě u tabákových výrobků. S tabákovými výrobky má konopí rovněž společné, že nemohou být vystaveny tak, aby je viděl mladistvý, a balení produktu musí mladistvé odrazovat. Kanada dále zavedla systém sledování konopných produktů od pěstitele či výrobce až k zákazníkovi. Prodávat konopí je možné jen na základě licence.
Nizozemsko
Nizozemí je celosvětově známé jako evropský konopný ráj. Čistě právní stav se od skutečnosti však výrazně liší. Nizozemí se v sedmdesátých letech rozhodlo rozlišit přístup ve stíhání konopí a takzvaných tvrdých drog. Od té doby se vyvinul zvláštní systém, kdy v důsledku tolerantního přístupu policejních orgánů faktická legalita konopí neodpovídá legislativě.
V případě pěstování méně než pěti rostliny a držení méně než pěti gramů nedochází ke stíhání. Nalezené rostliny jsou policií zabaveny, pokud je nalezena sušina, záleží postup vždy na konkrétním policistovi. Zvláštním případem jsou takzvané „coffee shops“, tedy kavárny, kde se nepodává alkohol, ale prodává se tu konopí v malém množství. V případě, že coffee shop má zásoby méně než pět set gramů, policie držení a prodej nestíhá. Dodávání konopí do coffeeshopů není legální, ale nevyšetřuje se. Coffeeshopy mají licence od obcí, které se rovněž starají o jejich regulaci, čímž dochází k alespoň částečnému právnímu vymezení těchto podniků.
V Kanadě je pro osoby starší osmnácti let legální koupit v licencovaném obchodu a držet či sdílet s jinými dospělými konopí do množství třicet gramů sušiny.
Nizozemí se v posledních letech snaží uvést právní a faktický stav do souladu, avšak zatím se nedaří najít shodu na podobě právní úpravy. Je nutno dodat, že Nizozemí není jediným státem, kde jsou relativně přísné zákony, ale skutečný stav je odlišný, jako další typický příklad lze uvést Španělsko a konopné společenské kluby zejména v Katalánsku.
Nizozemí se taktéž podařilo zavést národní konopný léčebný program a v zemi je tak dostupné legální léčebné konopí, které se v Nizozemí rovněž pěstuje. Nizozemí je vedle Kanady a Izraele jednou ze tří zemí, které konopí pro léčebné účely vyváží.
Zbytek světa
Nad rámec výše uvedených příkladů je třeba zmínit, že například v Austrálii je držení, byť pro osobní potřebu, stále nelegální. V Asii se pak před pár měsíci stalo Thajsko prvním státem, který legalizoval konopí pro léčebné účely. V Jihoafrické republice v nedávném rozsudku Ústavní soud dospěl k závěru, že protizákonnost pěstování konopí pro domácí účely je v rozporu s ústavou.
Julien Stobbs a Myrtle Clarková – nejdůležitější konopní aktivisté v JAR. Foto: Tereza Jirásková
Možnosti inspirace
Z výše uvedeného je zřejmé, že zatím nejdále v legalizaci konopí je Severní Amerika, kde došlo k legalizaci nejen léčebného konopí. Některá opatření pro zajištění legality a kvality produktů přitom známe i z Evropy, například sledování výrobku v dodavatelském řetězci pomocí jedinečného identifikátoru, které se nyní využívá u léčiv. Kombinace opatření pro zajištění bezpečnosti, přísné nároky na balení a reklamu na konopí spojené se zpřísněním sankcí za prodej nezletilým a nelegální distribuci se zdají být funkčním řešením otázky legalizace – ať už pro léčebné, nebo i rekreační účely.
Ovšem například ze skutečnosti, že nejpřísnější trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný v souvislosti s konopím je v Kanadě i po legalizaci 14 let (v České republice 18 let), vyplývá, že ačkoliv mechanismy zavedení legálního prodeje jsou v České republice poměrně jednoduše implementovatelné, hlavní překážka „správného“ provedení legalizace se nachází jinde. Časté případy přísného postihu domácího pěstování konopí i vysoké zákonné sankce v České republice ukazují, že podmínkou pro legalizaci je zejména změna náhledu státu na celou problematiku.
Text: Mgr. Patrick Boháček
