Pro některé pacienty jsou největší překážkou na jejich cestě ku zdraví současné zákony, neboť léčebné konopí lze předepisovat pouze na některé indikace. Mnohým z nich konopí naprosto zásadně pomáhá s různými neduhy na těle i na duchu, a tak jim nezbývá než den co den riskovat postih ze strany státu. Takovým pacientem je i Radek.
Kolik je vám let a čím se živíte?
Je mi třicet. Dříve jsem dělával dělnické práce v různých fabrikách, ale od roku 2015 jsem v invalidním důchodu.
Co vy a konopí? K čemu ho ve svém životě potřebujete?
Konopí mi pomáhá téměř se vším. Užívám ho pro zlepšení chuti k jídlu, potlačení depresí, pomáhá mi od bolestí slinivky, při meditaci, k relaxu a v neposlední řadě mi zkrátka chutná. Nejdůležitější je pro mne ale jako prevence recidivy užívání návykových látek.
Od čeho abstinujete?
Už čtvrtým rokem abstinuji od všech drog a přes rok a půl nepiju alkohol.
Jaké drogy máte konkrétně na mysli?
V sedmnácti jsem začal užívat pervitin, ale jelikož byl drahý, začal jsem si kupovat v drogerii toluen. To bylo hodně špatný. Toluen devastuje tělo a zůstane ti to na celý život. Alkohol jsem začal pít v osmnácti, hned jak jsem si ho mohl legálně obstarat. Nejdříve to bylo jen pár lahváčů k televizi, ale postupně jsem se dostal až do stavu, kdy jsem bez alkoholu nemohl fungovat. Nakonec to nešlo ani s ním. Psychicky i fyzicky jsem byl úplně na dně. Pil jsem všechno, co obsahovalo alkohol, včetně francovky.
Jednou jsem si v léčebně připravil referát o pozitivech konopí, a když jsem ho dočetl, doktor se jen uchechtl a přirovnal marihuanu k heroinu.
Ve fabrice, kde jsem tehdy pracoval, mi to dlouho tolerovali. Jednoho dne jsem při dvanáctihodinové směně neměl co pít a dostal jsem absťák – nebo to možná byl panický záchvat. Celý jsem se roztřásl a myslel jsem, že umřu. Z práce mě kolega odvezl domů a pak na pohotovost, kde mi udělali EKG a zjistili, že srdce mám v pořádku. Tak mi poradili, ať si zajdu k psychiatrovi. To jsem udělal, psychiatr mi napsal léky na hlavu a stal jsem se invalidním důchodcem. Čtyřikrát jsem byl v protialkoholní léčebně, ale nikdy jsem to bez pití dlouho nevydržel. Z jedné léčebny jsem šel přímo do hospody a z té poslední mě vyhodili, protože jsem nadýchal po návratu z vycházky. Na terapie už nechodím, jen k psychiatričce pro recept.
Jaké léky užíváte?
Dlouho jsem měl předepsaná antidepresiva Tiapra (patří do skupiny léčiv nazývaných atypická neuroleptika, což jsou léky k léčbě duševních poruch – pozn. redakce) a antidepresivum Agrofan. Před třemi měsíci jsem Tiapru vysadil a konopí mi hodně pomohlo zvládat abstinenční příznaky.
Alkohol je metla lidstva. Zdroj: Wikimedia Commons
Dříve jsem také užíval až 400 miligramů Quetiapinu každý den. Běžně se předepisuje jako antipsychotikum, ale mně pomáhá hlavně se spaním. Postupně se mi podařilo dávku snížit na dnešních 100 miligramů. Před rokem a půl mě zradila slinivka a musím brát léky i na potíže s tím spojené.
Co přesně máte se slinivkou?
Před rokem a půl jsem prodělal akutní nekrotickou pankreatitidu, tedy zánět slinivky. Začalo to tak, že většinou druhý den po vypití láhve kořalky jsem míval šílené bolesti břicha a nemohl nic sníst. Každý den jsem zvracel a nakonec jsem vyrazil k obvodní lékařce. Ta mě prohmátla, odebrala vzorek moči a usoudila, že se jedná o infekci. Nasadila mi další léky k těm, které už jsem bral na jiné potíže, a poradila mi, že musím začít jíst. Bohužel bolesti nepřestávaly a po několika dnech jsem to už nevydržel a doslova z posledních sil jsem se doplazil do nemocnice. Tam mě vyšetřili a na rentgenu mi našli dvě výrazné cysty na slinivce. Zeptali se mě, jestli piju, a já musel s pravdou ven. Přiznat se doktorům, že piju na různé léky.
Závislosti by se daly lépe řešit konopím než chemickými návykovými látkami, ale to asi pochopí až následující generace.
V nemocnici jsem strávil měsíc, z toho čtrnáct dnů na ARO. Část slinivky odumřela a požírala sama sebe. První týden to bylo peklo, protože jsem měl pocit, že můžu každou chvíli umřít. Na bolesti mi dávali opiáty, které po nějaké době nezabíraly. Nebylo jisté, jestli se z té nemocnice dostanu živý, ale nakonec to naštěstí dobře dopadlo. Od té doby jsem se nenapil.
Mnoha lidem se pojmy konopí a abstinence jeví jako neslučitelné. Dokázal byste popsat, jak přesně vám konopí pomáhá v abstinenci od alkoholu?
Těžko se to popisuje, ale hlavně bych řekl, že mě kouření konopí zbavuje úzkosti a neklidu. Když si zakouřím, mohu jít i mezi lidi, a to dokonce i někam, kde se pije alkohol. Zvládám to pak v pohodě. Bohužel si dnešní společnost stále spojuje trávu spíš s feťáctvím. Když jsem byl v jedné léčebně, tak jsem byl pevně rozhodnut nepít a nefetovat, ale vždy jsem hájil konopí. Jednou jsem si připravil referát o pozitivech konopí, a když jsem ho dočetl, doktor se jen uchechtl a přirovnal marihuanu k heroinu. Jindy jsem měl na starosti nástěnku a pověsil na ni pár článků o konopí z jednoho časopisu. Musel jsem ji předělat. Spolupacientovi zabavili dokonce i konopný šampón, ale zato všechny léky jsme museli brát pod dozorem. Myslím, že závislosti by se daly lépe řešit konopím než chemickými návykovými látkami, ale to asi pochopí až následující generace.
Konzumujete konopí každý den?
Když mám co, tak denně. Nejraději kouřím klasické jointy. Kouřím od rána celý den s tím, že bez večerního jointa neusnu ani s pomocí léků na spaní.
Těžko se to popisuje, ale hlavně bych řekl, že mě konopí zbavuje úzkosti a neklidu.
Přes den nejraději užívám sativu a večer indiku. Do jointů si dávám trochu tabáku, ale nejraději bych ho vynechal úplně.
Kde si konopí obstaráváte?
Konopí si většinou vypěstuji, málokdy kupuji, to se z důchodu nedá. Bohužel pěstování je nelegální a bývá mi docela úzko, když vidím ve zprávách, co se stalo například panu Dušanu Dvořákovi a dalším. Ač konopí nikomu neprodávám, mám neustálý strach, že mi do domu vběhnou policisté kvůli pár kytkám.
Text: Filip Ostrowski
