Téma: Proč povolit samopěstování

Článek v audio verzi Getting your Trinity Audio player ready...

(Edit: Článek původně vyšel v prosincovém Konopí č. 32, tato verze je aktualizovaná k 16. 7. 2025.) V červnu tohoto roku schválil Parlament návrh novely trestního zákoníku, která nejenže rozšířuje možnost ukládat alternativní peněžité tresty u méně závažné kriminality, ale hlavně povoluje samopěstování tří rostlin konopí, a navíc by měly být sníženy sazby za distribuci!

Jak naši pravidelní čtenáři vědí, původní ambice jsme měli mnohem větší. Doufali jsme v možnost zavedení konopných klubů jako v Německu či na Maltě a v legalizaci rekreačního konopí jako ve více než dvaceti státech USA, v Kanadě a Uruguayi. Většina zákonodárců a ministerských úředníků je však příliš konzervativní a neprozřetelná, takže aktuálně jsme vděčni za pouhé samopěstování, navíc v okleštěné podobě – tři rostliny na dospělou osobu.

Ani to však nemáme jisté, protože nejvyšší státní zastupitelství se nechalo slyšet, že bude nový zákon vykládat podle své (z)vůle. I proto bude užitečné shrnout důvody, proč má uzákonění samopěstování smysl. Těch důvodů je několik a každý můžeme podpořit konkrétním lidským příběhem. Jejich sběrem se zabývá občanská iniciativa Rodiny proti prohibici. 

Lidská práva

Je absurdní trestat lidi za přechovávání či pěstování obyčejné byliny. Vlastně dost neobyčejné, vzhledem k obrovskému léčebnému potenciálu, který se v ní skrývá. Respektujme, že je každého z nás svobodnou volbou, co budeme užívat, zejména je-li cílem úleva od bolesti, stresu, úzkosti, deprese, napětí či nespavosti (více viz infografika na s. 8–10). A zejména pokud tím nikomu jinému neškodíme! 

Je absurdní trestat lidi za přechovávání či pěstování obyčejné byliny. 

Není náhodou, že konopí v různé formě aktivně užívá takřka desetina české populace, přičemž zkušenost s ním má skoro třetina dospělých. Společenské dopady spojené s jeho užíváním jsou minimální, což vynikne v porovnání s tabákem (16–18 tisíc úmrtí ročně) a alkoholem (6–7 tisíc úmrtí ročně). Ačkoli víme, že legální tabák a alkohol jsou výrazně škodlivější, jejich užívání se široce toleruje (alkohol se dokonce propaguje), zatímco konopí je nálepkováno jako nebezpečná droga. A podle toho se i trestá.

České prokuratury a soudy totiž trpí ve vztahu ke konopí nebývalou paranoiou. Každý pěstitel je v jejich očích dealerem, který se touží obohatit – ačkoli důkazy chybí. Nezřídka dochází k flagrantnímu porušování zákona ze strany orgánů činných v trestním řízení, jak ukazuje případ Richarda.

Richard trestaný za pomoc rodině 

Jsem živnostník a otec malého syna. Předloni na jaře jsem zasadil pět semínek konopí na své zahradě. Nešlo mi o žádné drogy, nikdy jsem ‚trávu‘ nekouřil, ani s ní neobchodoval. Chtěl jsem jen pomoci mastičkou sobě na bolesti zad, své staré mamince na bolavá kolena a hlavně svému šestiletému synovi, který trpí silným ekzémem. Všechny čtyři rostliny, které mi vyrostly, jsem dobrovolně vydal policii. Přestože jsem jasně řekl, že vše bylo jen pro léčebné účely a pro vlastní potřebu, policie mě začala trestně stíhat. Zákon sice říká, že pod pět rostlin se jedná o přestupek, to ale nezabránilo tomu, aby ze mě státní zástupkyně a okresní soud udělaly zločince, a to v přímém rozporu s judikaturou i rozhodnutím Ústavního soudu! Okresní soud mě odsoudil k peněžitému trestu 36 000 korun a zabavení rostlin. 

Naštěstí mi kamarád doporučil dobrého právníka, který se odvolal, a až krajský soud konečně uznal, že šlo o zjevné porušení zákona – ne z mé strany, ale ze strany policie, státního zastupitelství i okresního soudu. Kraj mě v plném rozsahu zprostil viny a vrátil případ zpět jako pouhý přestupek. Byl jsem naprosto neprávem kriminalizován jen proto, že jsem chtěl legálně pomoci své rodině přírodní cestou!

Sociální spravedlnost

Nedávno jsme zveřejnili infografiku dokumentující, jak nesouměrné jsou tresty třeba za násilné trestné činy a za pěstování konopí. Pěstování se totiž (vzhledem k sušení absurdně považovanému za výrobu drogy) hojně kvalifikuje jakožto nedovolené nakládání s omamnými látkami, kde jsou vyšší sazby odnětí svobody (viz graf). Vše se odvíjí od množství sušiny a obsahu THC v ní, přičemž metody jeho výpočtu jsou tak ohebné, že někdy je zdrojem THC i stonek. 

Když se používají specializovaná hnojiva, ze zahradníka je hned velkokapacitní mafián. A když jsou zahradníci náhodou kamarády, udělá se z nich organizovaná zločinecká skupina, takže jdou bručet na delší dobu (viz rubrika Aktivismus na s. 82).

Pěstování konopí je přitom takzvaný zločin bez oběti – nikdo není poškozený. Naopak většinou se jedná o lidi poctivé a skromné, kteří nechtějí nadužívat zdravotnický systém. Následuje další případ, jeden z mnoha podobných.

Přemek odsouzený bez důkazů

Jmenuji se Přemek a byl jsem odsouzen k 8,5 letům odnětí svobody do vysokého stupně zabezpečení za to, že jsem si v letech 2011 až 2016 opatřil celkem 13,5 kilogramů konopí na léčbu svých bolestí. Toto množství jsem dle názoru soudu nemohl spotřebovat, a proto jsem ho musel prodat. Za tento údajný prodej jsem byl následně bez jediného důkazu odsouzen. 

Dokonce i pouhé povolení samopěstování oslabí černý trh.

Nic nepomohlo, že jsem od roku 2020 registrovaným konopným pacientem, který dostává legálně každý měsíc 30 gramů vysokoprocentního konopí. Trpím totiž chronickou bolestí krční páteře, která mi přechází do hlavy. Ve výkonu trestu jsem byl jediný, kdo mohl užívat konopí. Jen jsem ho musel mít v kapslích, inhalace z vaporizéru mi nebyla dovolena. Po čtyřech a půl letech jsem byl podmínečně propuštěn na svobodu a vrátil jsem se zpět k inhalaci.

Léčba svépomocí

Jak uvádí think-tank Racionální politiky závislostí, až 1,7 milionu Čechů vykazují známky problémového užívání psychoaktivních léků. Jedná se o sedativa, hypnotika, opioidní analgetika, antiepileptika, benzodiazepiny. Závislost tedy často vzniká v rámci běžné léčby nespavosti a bolesti. 

Téměř polovina pacientů je starších 70 let. Dvě třetiny léčených se závislostí na sedativech a hypnoticích jsou ženy. Léky jsou předepisovány roky – někdy bez kontroly, bez vysvětlení rizik. Mnozí pacienti si neuvědomují, že jejich „léčba“ způsobuje závislost.

A pak tady máme konopí, které efektivně a bezpečně léčí bolest a pomáhá i na nespavost a mnohé další neduhy včetně deprese a úzkosti. Oficiálně však lze předepsat jen na několik indikací a většinou to vyžaduje hodně přemlouvání a dlouhé shánění vstřícného specialisty. Problémem je rovněž omezené množství na měsíc (30 g) a nemožnost získat na úhradu z pojišťovny nadlimitní množství (180 g), o nezvyklých lékových formách (čípky, spreje) nemluvě. Výmluvný je příběh přispěvatele Vojtěcha. 

Vojtěch v bolestech a tatínek s čípky

Na podzim jsem prodělal destruktivní onemocnění centrálního nervového systému a trpím polyneuropatií spojenou se silnými bolesti horních i dolních končetin. Lékaři doteď neví, co mi je. Byl jsem léčen nejprve klasickými analgetiky, poté opiáty (které jsem špatně snášel) a až po půl roce jsem se dostal k předpisu léčebného konopí, ale to jen díky své asertivitě a lékařské rodině. 

Aktuálně dostávám 30 gramů měsíčně (což mi bohužel úplně nestačí), ale dostat se k nadlimitu je pro mě nereálné. Musím se tedy občas dozásobit z vlastní produkce, kde riskuji jak já, tak mé okolí. Mé nemoci ani psychickému stavu strach z možného postihu rozhodně neprospívá.

Jsem nucen dělat to i z dalšího důvodu. Mého 80letého tatínka postihl akutní Guillainův-Barrého syndrom a je již skoro půl roku paralyzován na nemocničním lůžku, napojen na umělou plicní ventilaci. Komunikuje jen očima. Klasická léčba byla nákladná a zpočátku neúčinná, načež pojišťovna odmítla další kolo uhradit. Léčba se tedy skládala již jen z analgetik na bázi opiátů. Tatínek odcházel před očima, neskutečný úbytek váhy, agresivní nálady, prosil nás při každé návštěvě, že chce zemřít, ať ho odpojíme. 

Jen díky přístupu neskutečně skvělé paní primářky jsme začali tatínkovi dávkovat konopí. Bohužel v momentě, kdy je pacient již hospitalizován, mu nelze konopí předepsat. Byli jsme tedy nuceni opět využít vlastní produkce konopí, jeho zpracování do formy extraktů a využití ve formě čípků a spreje. Bohužel tímto se dopouštíme dalšího závažného trestného činu. 

Tatínek začal po konopné léčbě pomalu hýbat jedním, poté druhým ramenem a jeho psychický stav se velmi pozitivně změnil. V léčbě tedy pokračujeme a riskujeme tím jak my, tak paní primářka, tak lidé, kteří nám konopí do podoby léku zpracovávají.

Boj s černým trhem

Je nabíledni, že povolení samopěstování oslabí černý trh. Skoro dvě třetiny rekreačních a samoléčících se uživatelů si konopí musí pokoutně kupovat, přičemž pětina si ho sama pěstuje už dnes, byť nelegálně. 

Samozřejmě ještě větším oslabením černého trhu, jenž nepřináší státu žádné daňové výnosy, by bylo zavedení konopných klubů a regulace konopí umožňující komerční prodej. Tyto miliardové výnosy ve prospěch veřejného zdraví jsou zatím bohužel jen pohádkou budoucnosti. 

O boji s černým trhem i policií ví své pacient Miloš.

Miloš s Bechtěrevem a výprask

Trpím pokročilým stadiem Bechtěrevovy choroby, kdy mi v podstatě srůstá páteř. Jedná se o extrémně bolestivé autoimunitní onemocnění, které mě bude provázet po celý život. Na revmatologii mi byly předepisovány různé léky proti bolesti, avšak většina z nich měla nepříjemné vedlejší účinky – bolesti žaludku, zpomalení peristaltiky, a v neposlední řadě i poškození jater. Požádal jsem o doporučení do ambulance pro léčbu bolesti. Po čtyřech měsících čekání jsem se konečně dostal k paní doktorce, která mi jako první možnost nabídla opioidní analgetika. Odpověděl jsem jí, že na to, abych se stal závislým, mám ještě dost času. Naštěstí mi nabídla i léčbu konopím – ta úleva, když jsem poprvé legálně inhaloval předepsané konopí, byla obrovská. 

Bohužel předepsané množství 30 gramů na měsíc mi nestačí – spotřeboval jsem je za dva týdny. Jenže kupovat konopí nelegálně je nejen finančně neúnosné, ale i nebezpečné. Nevíte, co kupujete, komu platíte – a zda vás někdo neokrade či fyzicky nenapadne. A ano, stalo se mi to. Byl jsem okraden a zbit jen proto, že jsem se snažil získat lék, který mi pomáhá zvládat každodenní bolest. Protože šlo o nelegální látku, nemohl jsem se obrátit ani na policii.

Rozhodl jsem se proto pěstovat konopí sám. Poctivě, s láskou a úctou k rostlině, která mi umožňuje vracet se do života. Bohužel jsem se kvůli tomu dostal do křížku se zákonem a teď mi hrozí jako těžkému invalidovi až osm let ve vězení. 

Stát tímto přebírá roli toho, kdo mě okrádá – o čas s rodinou, o svobodu, o důstojnost – a kdo mě „bije“ tím, že mě ohrožuje možností uvěznění mezi skutečnými zločinci. 

Stop kriminalizaci pacientů!

Takových příběhů pacientů, kteří si konopím sami pomáhají zvládat potíže, na kterou běžná medicína selhává, máme k dispozici více. Jak trefně uvádí jeden z nich: „Současná legislativa nás staví na roveň drogových dealerů a zločinců, a to jen proto, že se snažíme žít důstojný život bez každodenního utrpení.“

I samotná výroba masti je v našem trestním řádu zločinem, jenž pěstiteli jen přitíží.

Systém léčebného konopí zdaleka nestačí. Je příliš úzce zaměřený, příliš administrativně náročný, příliš exkluzivní. Statisíce našich spoluobčanů si kupříkladu vypomáhají proti bolesti silnými domácími konopnými mastmi, jaké v lékárně nelze pořídit (případně lze, ale za nepřijatelnou cenu) – přičemž i samotná výroba masti je v našem trestním řádu zločinem, jenž pěstiteli jen přitíží. Jak nám napsal pacient Ota s vyhřezlou ploténkou, který navíc trpí klíšťovou meningoencefalitidu spojenou s lymskou boreliózou: „Kromě vaporizace léčebného konopí mi hrozně moc pomáhají mastičky. Bohužel ty si musím obstarávat na černém trhu – což mi rozhodně není příjemné a ani mi to nepřijde správné.“

Pro spoustu případů, jež máme k dispozici, přitom platí smutné konstatování mediálně známého pacienta Františka trpícího nevyléčitelnou nemocí slinivky, jenž nedávno tak tak unikl odnětí svobody za jednu jedinou „ostrou“ rostlinu pěstovanou v podmínce: „Pokud bych měl při svém zdravotním stavu nastoupit do vězení, pravděpodobně z něj už nikdy nevyjdu.“