420 (případně 4:20, 4/20) patří celosvětově mezi nejprofláknutější konopná „hesla“. U nás o něm ale stále mnoho příznivců konopí v životě neslyšelo, a proto se v tento slavnostní den pokusíme přiblížit, odkud se vzalo a co vlastně ony tři číslice znamenají.
V anglofonních zemích je běžné psát datum tak, že se jako první uvede měsíc a až poté den. Tedy 4/20 může být označení 20. dubna. Stejně tak se s oblibou uvádí, že 4:20 (ať už ráno nebo odpoledne) je správný čas na jointa.
Příznivci konopí po celé zeměkouli na tato tři čísla často odkazují, když hovoří o oblíbené rostlince, a mnoho tematických časopisů a výdejen léčebného konopí je má nějakým způsobem zakomponované v názvech. Jak je ale možné, že se toto na první pohled nic neříkající heslo stalo tak populární, že vedlo až ke vzniku mezinárodního svátku, byť pouze v konopných kalendářích?
Po stopách kultu 420
Tradičně se uvádí, že tento výraz začali v sedmdesátých letech používat kalifornští středoškoláci, kteří chodili na střední školu ve městě San Rafael. Jedna skupinka teenagerů se „originálně“ přezdívala Waldos podle místa u velké zdi (anglicky wall), kde se každý den po škole scházeli na prvního odpoledního jointa.
Číslovka 420 bude mít pro příznivce konopí už navždy zvláštní význam.
Waldos plánovali sklidit jakési opuštěné konopné pole, přičemž sraz před akcí si domluvili ve čtyři hodiny a dvacet minut odpoledne u sochy Louise Pasteura na školním dvorku. Jelikož ale neznali přesnou lokaci onoho políčka a na poprvé ho neobjevili, museli se na místo vrátit druhý den.
Následovalo několik dalších neúspěšných pokusů objevit tajné místo, přičemž před tím si chlapci pokaždé domlouvali sraz ve „4:20 u Louise“, až s postupem času došlo ke zkrácení a následně se z tohoto hesla stal oblíbený výraz všech uživatelů konopí v celé Kalifornii.
Nebo to bylo všechno jinak?
Vedle této hypotézy existují i další, jako například ta o fanoušcích kapely Grateful Dead (ti si zase přezdívali Deadheads), kteří také žili v oblasti kolem San Rafael a tento výraz údajně používali ještě dříve než Waldos.
Když se člověk snaží vypátrat skutečný původ hesla, hrozí nebezpečí, že se rychle zamotá do množství hypotéz. Ty kolikrát nemají daleko k teoriím o mimozemských civilizacích. Že by s tím nakonec opravdu poprvé přišel nějaký ufon? Vždyť i podle Stopařova průvodce po Galaxii zní odpověď na základní otázku po smyslu života, vesmíru a vůbec „42“, a to má ke čtyřistadvacítce setsakramentsky blízko.
Jak je možné, že se toto na první pohled nic neříkající heslo stalo tak populární, že vedlo až ke vzniku mezinárodního svátku?
Ať to bylo ve skutečnosti jakkoli, dnes je jasné, že číslovka 420 bude mít pro příznivce konopí už navždy zvláštní význam. Minimálně po dobu dalších 420 let. Dvacátý duben se stává celosvětově stále populárnějším svátkem, během něhož lidé velebící konopí vycházejí do ulic a oslavují s přáteli (a samozřejmě mohou oslavovat i doma).
Česká shoda náhod – či osudové znamení?
I pro obyvatele České republiky, kteří mají k této bylině pozitivní vztah, je znalost hesla 420 důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Nejenže díky ní můžete chytře identifikovat „spřízněné duše“ kdekoliv v zahraničí, ale především můžete být bez jakékoli námahy za hvězdu večera, jak mi kdysi vyprávěl jeden kamarád, která žil dlouhodobě v Mexiku.
„Pokaždé, když jsem šel na party anebo do hospody, stačilo mi jen mezi řečí zmínit, že mezinárodní telefonní předvolba naší země je ono magické číslo 420. Následně jsem až do rána neměl nouzi o přísun tamější lahodné marijuany a uznalé pohledy přítomných seňorit.“
