Robert Veverka: Osvěta nesmí být zločin!

Jedna z hlavních postav české konopné scény posledních patnácti let se kvůli informacím o „trávě“ dostala do soudního sporu se státem, jenž se opět ukázal jako pokrytecký soupeř ohýbající paragrafy jako gumový obušek. Jak je možné, že v Česku 21. století rozdávají soudy nemalé pokuty a vyhrožují vězením za to, že někdo vydává časopis o konopí? Jak je možné, že za osvětu, prevenci a edukaci přijde místo uznání a vděku nesmyslný trest?

Je to sice dávno, ale z jakého důvodu a za jakých okolností vznikl magazín Legalizace?

Magazín Legalizace vznikl v roce 2010 jako reakce na vzrůstající počet dotazů ohledně konopí, jeho legality a případné regulace. Tyto dotazy přicházely na adresu občanského sdružení Legalizace.cz, ve kterém jsem tehdy působil coby tiskový mluvčí a organizátor demonstrací za legalizaci.

Že bych měl pocit, že dělám něco špatně, to jsem rozhodně neměl. 

Dospělí lidé všeho věku, odbornosti nebo politického smýšlení sháněli studie o léčebných účincích konopí, informace o jeho využití nebo hledali právní či jinou pomoc v konopné problematice. Vystupoval jsem sice občas v médiích nebo jsme demonstracemi upoutávali pozornost zpravodajství, většinou se však skrze obrazovky nebo novinové články dostávaly na veřejnost jen kusé nebo i neúplné či zavádějící informace. 

Jak to myslíš?

Objektivita v drogových otázkách byla veřejnoprávními i soukromými médií často zatemněna stigmatizační a prohibiční rétorikou nevalné informační hodnoty. To mě s kolegy vedlo k nápadu založit si vlastní magazín, na jehož stránkách bychom mohli psát o konopí objektivně, uceleně a pravdivě. Cílem bylo nastavovat zrcadlo prohibiční politice a skrze poutavé, populárně naučné články veřejnosti představit mnoho zajímavých informací nejen o konopí, ale i o dalších omamných látkách, ať už legálních či nikoli.

Snažili jsme se přiblížit lidem co nejširší spektrum poznatků skrze rozhovory s odborníky i známými osobnostmi a zároveň jsme chtěli rozvířit veřejnou debatu o reformě zastaralé a často spíše na domněnkách než na vědeckých poznatcích postavené drogové politiky, která by vedla k ukončení nesmyslné a životy devastující války proti konopí i dalším drogám. 

Kolik čísel dohromady vyšlo, kolik stran bylo popsáno?

Celkem bylo vydáno 69 čísel magazínu, který jsem publikoval pravidelně co dva měsíce od podzimu léta páně 2010. Poslední číslo vyšlo v dubnu loňského roku a vydal jsem ho částečně i jako reakci na můj nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Bruntále z listopadu 2021 ve věci šíření toxikomanie. V průměru měl každý magazín kolem 100 stránek a při nákladu 10 000 kusů se bavíme o 69 milionech potištěných stran. 

Jaké byly hlavní milníky v existenci magazínu?

Samotný začátek mě přesvědčil, že vydávat titul, jenž se zabývá drogovou tématikou, má smysl. Magazín jsme první rok rozdávali zdarma, ale prodávali jsme předplatné. To jsme si však zpočátku zařizovali sami a až do počtu asi 300 předplatitelů jsem si celou agendu vedl v excelovské tabulce a každé dva měsíce nosil stovky magazínů na poštu, abych je rozeslal našim čtenářům.

Já i moje firma jsme byli odsouzeni k pokutám, v souhrnu ve výši 250 000 korun.

Takže moment, kdy jsme oslovili externí firmu, která se předplatným magazínů zabývá, byl tím prvním mezníkem. Zároveň s tím jsme magazín dostali do distribuční sítě více než dvou tisícovek trafik po celé republice a začali ho oficiálně prodávat.

To byly nadějné začátky. První problémy však přišly brzy.

Ano. Za druhý takový milník považuju rok 2013, kdy na podzim proběhl bezprecedentní zátah na takzvané growshopy. Ten vyústil v omezení spolupráce s mnoha živnostníky a podnikateli, kteří se v naší problematice angažovali a časopis do zátahu nabízeli na pultech svých obchodů. Policejní i soudní konstrukt o uceleném řetězci, kterého jste se mohli dopustit tím, že jste na stejném místě nabízeli pěstební techniku, semena konopí, kuřácké potřeby a jakékoli informace o konopí, mohl být orgány činnými v trestním řízení interpretován jako naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie.

To vedlo k informační cenzuře a právní nejistotě u mnohých podnikatelů. Paradoxně taktéž v tomto roce vstoupil v platnost zákon legalizující užívání léčebného konopí pro léčbu a výzkum, který de facto nejenže legalizoval konopí – včetně psychoaktivního THC – jako léčivo, ale i legitimoval jeho užívání určitou skupinou lidí. Částečně tak sejmul z rostliny stigma a vyvrátil pochybnosti o jejích léčebných účincích.

Třetím milníkem bylo tvé obvinění?

Posledním a jistě nejzávažnějším milníkem v existenci magazínu Legalizace byl květen roku 2020, kdy jsem byl já coby šéfredaktor a vydavatel magazínu společně s firmou, jež magazín vydává, obviněn z trestného činu šíření toxikomanie skrze obsah magazínu. Začalo tak moje tříleté stíhání, které skončilo letos v březnu vynesením pravomocného rozsudku o mé vině Krajským soudem v Ostravě.

Jaký byl trest?

Já i moje firma jsme byli odsouzeni k pokutám, v souhrnu ve výši 250 000 korun. Tím byla činnost mého vydavatelství v podstatě pozastavena, poslední číslo vydané v roce 2021 tak stále čeká na svého následovníka – jubilejní sedmdesátku.

Když se na to podíváš s odstupem, splnil magazín svůj účel?

Jestli jsem si vydáváním magazínu říkal o trest, což mi v začátcích jeho publikování dost lidí předpovídalo, tak určitě. Pokud se nám v redakci povedlo veřejnosti nabídnout i jiný pohled na omamné látky v jejich bohatém spektru uplatnění a pomoci dospělým lidem, kterým byl magazín výhradně určen, k uvážlivému a informovanému nakládání s nimi, jestli magazín skrze své stránky lidem jakkoli pomáhal, vzdělával je i bavil, tak jistě svůj účel splnil.

Konopí si rozhodně nezaslouží přísnější regulaci než volně dostupný alkohol, tabák či legální léčiva s negativními vedlejšími účinky.

Jestli podnítil nejen laickou dospělou populaci, ale i odborné a politické reprezentanty přehodnotit svůj postoj ke konopí, zamyslet se nad důsledky bezbřehé represe a prohibiční politiky a začít uvažovat o spravedlivé a efektivní regulaci konopí, na které se v podstatě posledních pár let intenzivně pracuje, a které se možná v dohledné době i skutečně dočkáme, tak jednoznačně magazín naplnil svůj záměr. Přesně za takovým účelem jsme ho připravovali a vydávali.

V magazínu byly desítky velkých rozhovorů s význačnými osobnostmi ze světa kultury, vědy, politiky, policie a justice. Utkvěl ti nějaký v paměti? 

Patří mezi ně – vezmu-li to chronologicky – například debata s tehdy čerstvým šéfem protidrogové centrály Jakubem Frydrychem. Pan generál mi poznámkou o tom, že policie tady není od toho, aby přemýšlela, ale konala, jasně vysvětlil, kde má policie své místo a že uvažuje pouze v intencích platné legislativy. A tu když v oblasti konopí změníme, tak se změní i postoj a přístup policie. Velmi intenzivní bylo i dvoudenní číhání v hospodě na rozhovor s Ivanem Jirousem, který seděl u vedlejšího stolu a my čekali, až na nás bude mít náladu. Nebo rozhovor s tehdy čerstvým a nadějným koordinátorem drogové politiky Jindřichem Vobořilem, který se nám tenkrát přiznal, že konopí není úplně jeho parketa. Zaměřoval se tehdy spíše na nitrožilní uživatele drog v rámci své předchozí práce.

Uběhlo ale jen pár let a Vobořil se velmi aktivně podílel na legalizaci konopí pro léčebné účely a dnes, kdy je podruhé v úřadu, pracuje na regulaci konopí s vyšším obsahem THC pro všechny dospělé osoby. Odborníci a vědečtí pracovníci jako Lumír Hanuš nebo Viktor Mravčík trpělivě vysvětlovali a obohacovali svými fundovanými odpověďmi širokou veřejnost o naprosto zásadní poznatky z vědy a výzkumu. Na jejich základě jsme mohli začít stavět racionální drogovou politiku. Významných osobností jsme vyzpovídali mnoho, vyslechli jsme stovky zajímavých příběhů a vzpomínek mám dnes habaděj. Ucelený přehled alespoň těch, kdo v magazínu měli takzvaný hlavní rozhovor, je každý rok k vidění na konopném veletrhu Cannafest v rámci výstavy nazvané Osobnost Legalizace.

Má vůbec v dnešní době smysl vydávat tištěný magazín? Když zcela odhlédneme od perzekucí ze strany státu.

Ta otázka by měla znít spíš, zda má v dnešní době nesmyslné represe a cenzury informování o konopí smysl něco vydávat, ale ty se ptáš obecně na tištěný magazín jako produkt. Já nad tímto uvažoval už v počátcích celého toho projektu a došel jsem k závěru, že tištěný magazín své nezanedbatelné výhody má. Například je možné ho číst v podstatě kdekoli a kýmkoli bez rozdílu věku. Formát, grafický design nebo kvalita papíru může ovlivňovat výpovědní hodnotu informací, tištěné fotografie a ilustrace vypadají na papíře výrazněji. Zkrátka držíte v ruce hmatatelnou, fyzickou archiválii, ke které se můžete vrátit a kdykoli do ní nahlédnout, stejně jako do knihy. Ale možná jsem staromilec a prostě se mi nechce všechno neustále číst jen na obrazovce.

Kdy ses dozvěděl, že magazín je vyšetřován? Měl jsi někdy za dobu jeho existence nějaké indicie od policie, že děláš něco špatně, že bys měl něco změnit?

Že se mnou bylo zahájeno vyšetřování, jsem se dozvěděl pár měsíců po ohlášení své kandidatury do Senátu za obvod Prahy 1 v polovině roku 2020. Jednoho dne se mi ozvala do telefonu kriminální policie Krnov, že pro mě mají listovní zásilku, a zda se potkáme, že by mi ji předali. Velmi mě tím tenkrát pobavili, protože jsem netušil, že policie supluje práci pošty.

I když se má ideální představa regulace možná nestane jen tak skutečností, jsme rozhodně na dobré cestě ke konopnému obrození.

Dnes už se tomu moc nesměju a ani poště už není evidentně do skoku, když se ukázalo, že jejich práci umí zastat kdekdo. Že bych měl pocit, že dělám něco špatně, to jsem rozhodně neměl. S odstupem času bych si dovolil hrdě říct, že fakt, že mě odstíhali a odsoudili, je důkaz, že jsem to naopak dělal dobře.

Jak hodnotíš přistup soudů k tvé osobě v průběhu procesu?

Chovali se převážně mile, ale to byla jen fasáda a přetvářka.

Myslíš, že jednou bude naše společnost – včetně justice – tak daleko, že se ti omluví za nesmyslnou šikanu a perzekuci?

Ono to asi není na společnosti, aby se mi omlouvala. To je věc výkladu zákonů, kdy zrovna u gumového paragrafu šíření toxikomanie je dost prostoru pro kreativní interpretaci a z prkotiny může šikovný orgán vykouzlit trestný čin. Troufám si tvrdit, že to je i můj případ, kdy mě nakonec odvolací soud shledal vinným, neboť potvrdil, že i jeden článek volně šířený tiskem, který dle subjektivního soudního výkladu může nabádat ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu, je dostačující pro vynesení odsuzujícího rozsudku.

Tím chci říct, že je to věc zákonů a jejich výkladu, jak se na které jednání bude pohlížet. Společnost v celém procesu hraje roli v tom, že je na ní, dospělých lidech, aby určila, kdo budou naši zákonodárci a jaké nové zákony jsou žádoucí nebo jaké je nezbytné upravit. Omluvou za ty tři zmařené roky života soukromého i podnikatelského mi může být změna zákonů, popřípadě osvobozující rozsudek Nejvyššího či Ústavního soudu, na které se chci prostřednictvím svého obhájce obrátit.

Jaká je podle tebe ideální forma regulace konopí? A dočkáme se jí brzy?

Podle mě je ideální forma regulace konopí jeho absolutní vyškrtnutí z globálního seznamu zakázaných látek a postavení na roveň jakékoli obyčejné rostliny či klidně říkejme byliny, volně pěstovatelné a využívané pro osobní potřebu. Jakékoli průmyslové či komerční nakládání, respektive zpracování do dalších výrobků by mělo být samozřejmě regulované tak, aby hlavně a především nebyl takovým komerčním produktem ohrožen konečný spotřebitel a obecně veřejné zdraví.

Cílem magazínu bylo nastavovat zrcadlo prohibiční politice a skrze poutavé, populárně naučné články představit mnoho zajímavých informací nejen o konopí.

Konopí si rozhodně nezaslouží přísnější regulaci než volně dostupný alkohol, tabák či legální léčiva s negativními vedlejšími účinky a vysokým závislostním potenciálem. Lidé konopí využívali po tisíce let, pouze posledních sto let řešíme prohibici a globální postavení mimo zákon. Naštěstí dnes tato všestranně využitelná rostlina zažívá pozvolnou renesanci, a i když se má ideální představa možná ani za můj život nestane skutečností, jsme rozhodně na dobré cestě ke konopnému obrození.

Kde vidíš sám sebe za rok a za pět let?

Někde u moře. I když tam bych se nejraději viděl už za pár dní. Za pět let si rozhodně přeji být plně rehabilitován ve věci mé nesmyslné právní kazy, a to nejlépe po boku všech dalších podobně rehabilitovaných obětí konopné prohibice, které se dostaly do křížku se zákonem jen kvůli tomu, že jim bylo špatnými zákony upřeno právo svobodně rozhodovat o svém životě a zdraví. Přitom tito lidé svým jednáním nikoho dalšího neohrozili ani nepoškodili.

Robert Veverka (*1976)

Robert Veverka je politicky aktivní propagátor reformy drogové politiky nejen v České republice, který usiluje především o regulaci konopí pro osobní i průmyslové účely. Již patnáct let předsedá neziskové organizaci Legalizace.cz, která každoročně pořádá demonstrace za legalizaci konopí pod názvem Million Marihuana March Prague. Od roku 2010 je vydavatelem a šéfredaktorem magazínu Legalizace – prvního ryze českého konopného časopisu v zemi. Posledních pět let je zastupitelem městské části Praha 2 za Pirátskou stranu, kde je členem bezpečnostní komise a předsedá kontrolnímu výboru. Dále je členem komise Rady hl. m. Prahy pro protidrogovou politiku. V roce 2020 byl společně se společností zabezpečující vydávání magazínu obviněn ze šíření toxikomanie a o tři roky později byli za tento trestný čin odsouzeni k pokutě celkem 250 000 Kč. Jeho souboj s mocí je dokumentován na webu www.osvetanenizlocin.cz. Společně s dalšími odborníky dnes aktivně připravuje návrh zákona o regulaci konopí v rámci spolku Racionální regulace, který by měl umožnit všem dospělým lidem legálně pěstovat a držet konopí pro vlastní potřebu nebo jej získat v distribuční síti legálních prodejen.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.