Rozhovor s Lumírem Hanušem: Nemocní by měli mít konopí zadarmo

Když se 24. března 1992 podařilo olomouckému chemikovi Lumírovi Hanušovi izolovat v lidském mozku první endokanabinoid, on ani jeho spolupracovníci nemohli tušit, že jim tento objev zajistí doživotní uznání – a především se stane základním stavebním kamenem našich znalostí o konopí a jeho působení na člověka. 

Jaké byly začátky vaší kariéry na Univerzitě Palackého v Olomouci?

Když pan profesor Zdeněk Krejčí, objevitel antibakteriálních účinků konopí a první skutečné kanabinoidní látky z konopí, kyseliny kanabidiolové (CBDA – tu identifikovali spolu s profesorem Františkem Šantavým), hledal v roce 1970 studenta na čtvrt úvazku na tři měsíce bez možnosti prodloužení, byl jsem jediným, kdo o tuto práci projevil zájem.

Objevem anandamidu se uzavřelo jedno velké a dlouhé pátrání.

Léčivé rostliny mne okouzlovaly od malička, a tak jsem to bral jako příležitost. Snažil jsem se v jeho laboratoři pracovat intenzivně a co nejlépe, až z toho nakonec bylo trvalé místo na plný úvazek.

Za jakých okolností jste odešel do Izraele?

Když jsem pracoval u profesora Krejčího, začal jsem si dopisovat s profesorem Rafaelem Mechoulamem, který zkoumal konopí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Lumír Hanuš ve své laboratoři. Foto: Lumir Lab

Naše poštovní korespondence trvala šestnáct let, a tak není divu, že mne po pádu socialismu pozval na jeden rok do své laboratoře v Izraeli.

Tam jste se pak světově proslavil objevem nebo spíše identifikací prvního endokanabinoidu – anandamidu. Za jakých okolností se to stalo a jak s odstupem sedmadvaceti let hodnotíte dopad tohoto objevu na stav vědeckého poznání, co se týče konopí a člověka?

Myslel jsem, že mne profesor Mechoulam zve do Izraele dělat výzkum přímo rostliny konopí, ale on mi představil molekulárního farmakologa Dr. Williama Anthonyho Devanea, jenž objevil v mozku kanabinoidní receptory, a zadal mi úkol, abych z mozku izoloval látku, která se na tyto receptory váže.

Překvapuje mne, kolik lidí se chce na konopí přiživit bez ohledu na to, zda z toho budou mít prospěch nemocní.

Byla to pro mne nová výzva. Práce probíhala tak, že jsem z mozku separoval a izoloval látky a Dr. Devane zkoumal, zda jsou mé izoláty aktivní na kanabinoidní receptory. Rok na to nestačil, a tak jsem zůstal další rok, až se mi 24. března 1992 podařilo izolovat z mozku čistou látku, která byla aktivní na kanabinoidní receptory. Nazvali jsme ji anandamid, protože chemickou povahou se jedná o takzvaný amid a ananda bylo slovo ze sanskrtu, které znamená vnitřní štěstí. Tím štěstím byla radost objevitelů a taktéž předpokládaný účinek. Jak se později ukázalo, trefili jsme se přesně!

Objevem anandamidu se uzavřelo jedno velké a dlouhé pátrání: jednak po aktivní látce z konopí (∆⁹-tetrahydrokanabinol), dále po aktivních místech v mozku, na která se tato látka váže (kanabinoidní receptory), a nakonec po vlastní aktivní látce těchto receptorů, již si naše tělo samo produkuje (anandamid). Bylo tak objasněno, proč má konopí takovou léčivou moc a proč působí na takové množství chorob. Díky tomu začala tato neprávem zapovězená rostlina zajímat kdekoho a dnes naší „vinou“ celý svět řeší léčbu konopím.

Co vás nejvíce překvapilo v posledních letech z hlediska objevování léčebného potenciálu konopí a v něm obsažených látek?

Že pokračuje výzkum, věda a znalosti o léčbě na poli konopí, to se dalo lehce předpokládat. Mne spíše překvapuje, kolik lidí se chce na konopí přiživit bez ohledu na to, zda z toho budou mít prospěch nemocní.

Peníze jsou moc často až na prvním místě. Konopí stále ještě nemá vyhráno. Stále je to boj o pro a proti, což velice brzdí pokrok, co se týče vědomostí a zvyšování léčebných účinků. Věřím však, že tok řeky je již tak silný, že jej nelze zastavit. (…)

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.