Je mi dvacet a v současnosti už rok žiji s otcem v Praze. Narodila jsem se v Brně, ale ve věku pěti let jsem se s rodiči odstěhovala do západokanadské provincie Britská Kolumbie, kde jsem strávila dalších patnáct let.
Dvanáct let jsem chodila do školy v malém městečku rozkládajícím se mezi dvěma jezery uprostřed údolí. Ve čtvrté třídě jsem začala trpět sociální úzkostí. Ze začátku jsem jen občas neměla náladu na lidi, ale postupem času jsem se stala svého druhu samotářkou.
Důsledně jsem se vyhýbala veškerým společenským interakcím a odmítala navazovat nové vztahy, v důsledku čehož jsem se cítila dost bídně a osaměle. I když jsem si od svých vrstevníků připadala odcizená, s nikým jsem se kamarádit nechtěla. Byla jsem strašně stažená do sebe a bála se jakkoli vyjádřit. Takhle jsem strádala osm let.
Hledání řešení
V předposledním ročníku střední, když mi bylo sedmnáct, jsem se rozhodla vyzkoušet konopí. Znala jsem ho od dětství, protože táta používal konopnou mouku při pečení a z listí si dělal čaj.
Byla jsem ve stavu hluboké deprese a na konopí jsem oceňovala to, že efektivně tlumí veškeré duševní napětí.
Zpočátku jsem si zakouřila jednou za měsíc, ne-li méně, ale jakmile jsem si uvědomila, že mi konopí zlepšuje náladu, hodně jsem si ho oblíbila. Byla jsem tehdy ve stavu hluboké deprese a na konopí jsem oceňovala to, že efektivně tlumí veškeré duševní napětí.
Nebyla to ale žádná procházka růžovým kanadským sadem. Najít ideální odrůdu a určit správnou dávku mi zabralo delší dobu. Tedy ohledně ideální odrůdy jsem měla jasno poměrně brzy, ale jak odhadnout to správné množství! Pořád jsem měla tendenci vykouřit více, než je záhodno, takže to několikrát skončilo záchvatem paniky nebo úzkosti. Ale i přes tyto občasné nepříjemné úzkostné stavy jsem jasně vnímala prospěšné účinky konopí, a tak jsem v samoléčbě pokračovala.
Nakonec jsem pochopila, že musím poznat své hranice, abych mohla naplno využívat léčebný potenciál konopí. Bylo to prosté: stačilo postupovat opravdu po troškách a pomalu si zvyšovat toleranci. Zafungovalo to zázračně. Najednou jsem dokázala z konopí těžit maximum, neblahých účinků bylo pramálo. Přestala jsem trpět záchvaty paniky a úzkosti a užívala si to, že se díky konopí dokážu oprostit od zádumčivých, melancholických myšlenek.
Návrat sebeúcty
Ale to nebylo všechno: s blahodárným působením konopí se mi vrátila i sebeúcta. Najednou jsem se zase rozpovídala. Dokázala jsem proplouvat mezi davy lidí, ztratila jsem ostych a nebála se dát s kýmkoli do řeči. Narostlo mi sebevědomí, a když jsem byla zkouřená, dokázala jsem se bez obav vyjádřit. Rázem jsem našla několik nových přátel a poprvé po dlouhých letech jsem měla pocit, že někam patřím.
Jakmile se o mé sebemedikaci dozvěděla máma a učitelé, bylo zle. Neměli pochopení pro to, jak důležitým pomocníkem pro mne konopí je, a ze všech sil se snažili mi zabránit v další léčbě. Se mnou to však ani nehnulo.
Postupem času jsem se stala svého druhu samotářkou.
Věděla jsem, že to dělám pro své vlastní dobro, a nenechala jsem se zviklat názory druhých lidí. Taky jsem věděla, že na konopí nejsem nikterak závislá a že ho jednou přestanu potřebovat, nicméně dospělí a někteří vrstevníci mi přisoudili nálepku „závislačky“. Podle nich by bylo lepší, kdybych na depresi brala prášky a chodila k psychologovi. Má osobní zkušenost ovšem byla ta, že mi ani antidepresiva, ani terapie nikdy nijak nepomohly.
Nepochopení v rodině
Muset den co den skrývat svou bylinnou léčbu před rodinnými příslušníky nebylo snadné. Chodit do školy pod vlivem ale byla hračka – nikdo si nikdy ničeho nevšiml. Zjevně mi to nečinilo žádné potíže. Konopí mohlo za jednu věc: neustále mi připomínalo, jaké to je být sám sebou, a to v době, kdy jsem pracně hledala motivaci k životu.
Máma samozřejmě tvrdila, že konopí může za mé zhoršení prospěchu ve škole, i když ve skutečnosti jsem začala nosit horší známky dávno předtím, než jsem začala kouřit konopí. Bylo to tím, že jsem se rozhodla věnovat jiným prioritám – dříve jsem dávala přednost škole, nyní svému duševnímu zdraví.
To, že mi chybí motivace k provedení toho či onoho, rovněž přičítala užívání konopí, ačkoli motivaci dělat prakticky cokoli jsem začala ztrácet už před několika lety v důsledku stupňující se deprese. Máma také vymýšlela další a další důvody, proč vlastně konopí užívám, poněvadž mé skutečné důvody jí nedávaly smysl. Navíc v podstatě každý problém, který se u mě objevil, přičítala pouze a jen tomu, že užívám konopí.
Ironií osudu bylo, že matčina snaha přimět mě k tomu, abych skoncovala s kouřením, byla naprosto kontraproduktivní, protože její každodenní výčitky pro mě znamenaly značný stres. Byla jsem pak ještě zasmušilejší, naštvanější a frustrovanější, a v důsledku jsem kouřila ještě víc než předtím. A jelikož jsem to musela dělat tajně, byla jsem z toho i paranoidní.
Bezproblémové ukončení léčby
Naštěstí po dvou a půl letech užívání konopí jako terapeutického prostředku na zvládání úzkosti a deprese se můj stav stabilizoval a mně svitla naděje. Usoudila jsem, že nastal vhodný čas léčbu postupně ukončit.
Týden co týden jsem postupně snižovala přísun kanabinoidů, až jsem na konci měsíce nekouřila vůbec.
Konopí mi neustále připomínalo, jaké to je být sám sebou, a to v době, kdy jsem pracně hledala motivaci k životu.
Žádné abstinenční příznaky jsem nepociťovala, ostatně i během těch dvou a půl let jsem si dávala pauzu na pár týdnů i měsíc, protože jsem zkrátka neměla potřebu kouřit, a vždycky to bylo v pohodě. Nepotřebovala jsem si dokazovat, že nejsem na konopí závislá, ale pokud by takový důkaz chtěl někdo jiný, mohla jsem mu ho dát.
S pravidelným užíváním konopí jsem přestala někdy před rokem. V současné době si tu a tam dám malého „špíčka“. Konopí mi umožnilo překonat úzkost a poprat se s depresí, a to tak, jak to žádný farmaceutický prostředek nikdy nedokázal. Navždy budu vděčná za neuvěřitelnou pomoc této zázračné byliny.
Ráda bych, aby se svět dozvěděl o skutečném léčebném potenciálu konopí a aby zmizela stigmata spojená s jeho užíváním. A myslím si, že nejen já sama, ale dost možná všichni, kdo máme nějakou, byť dávnou zkušenost s konopím, bychom měli sdílet své příběhy a poznatky, aby se i ostatní naučili využívat tento dar přírody pro své zdraví.
