Je mi líto každé zbytečně vynaložené práce. Za takovou považuji i hlášení lékařů, která by šla snadno automatizovat. Lékař nyní musí trávit čas s počítačem místo toho, aby jej mohl věnovat pacientovi.
Konkrétně hovořím o povinných hlášeních lékařů, kteří mají oprávnění předepisovat léčebné konopí. Povinnost hlášení ukládá novela zákona č. 378/2007 Sb. o léčivech., §79a odstavec (4), který zní: „Lékař předepisující individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem konopí pro léčebné použití je povinen pravidelně poskytovat Ústavu informace o výsledcích léčby jednotlivých pacientů, a to v anonymizované podobě. Podrobnosti, strukturu, formu, způsob a časový interval poskytování informací stanoví prováděcí právní předpis.“
Zpětná vazba je potřeba, ale…
Úhradu léčebného konopí z veřejného zdravotního pojištění považuji za velký přínos pro pacienty, proto také nezpochybňuji potřebu zpětné vazby na účinnost léčby formou hlášení. V tom jsem jistě zajedno s MUDr. Ondřejem Slámou z Masarykova onkologického ústavu, jenž svůj názor i na tuto problematiku prezentoval v rozhovoru v magazínu Konopí č. 12 loni v listopadu.
SÚKL již informace má v přehledné a strukturované podobě, a přesto lékaře nutí informace zadávat znova.
Rád bych k tomu jen dodal: Nezůstávejme v půli cesty a neodrazujme lékaře nadbytečnou prací, kterou již jednou vykonali. Je potřeba, aby ústav zmíněný v citaci zákona (Státní ústav pro kontrolu léčiv – SÚKL) se nad procesem zamyslel a dotáhl věc do konce.
Ústav nyní požaduje po každém předepisujícím lékaři, aby ručně doplňoval informace, které lékař již jednou zadal v povinném elektronickém receptu. Každý elektronický recept je přitom uložen v centrálním úložišti elektronických receptů.
Jinými slovy: SÚKL již informace má v přehledné a strukturované podobě, a přesto lékaře nutí informace zadávat znova. Mezi ně například patří věková skupina pacienta, pohlaví, diagnóza, typ a množství předepsaného konopí nebo délka léčby. Všechny tyto informace lze bezpochyby zpracovat automaticky a lékařům předložit přehled pacientů i aplikované léčby k pouhému doplnění a zhodnocení.
Dle mého názoru jde o jednorázový úkol pro šikovného programátora, což by v konečném důsledku bylo pro státní kasu mnohem úspornější než nutit stovky lékařů trávit rok co rok mnoho hodin nad klávesnicí. Šetřeme práci lékařů, naši pacienti snahu ocení!