Když jsem byl mladší, nikdy jsem nad tím nepozastavoval a přišlo mi to naprosto normální. Dnes se ale zarazím pokaždé, když v televizi vidím reklamu na alkohol. Mezi fotbalovými či hokejovými zápasy, na které bezpochyby kouká i spousta dětí, se neustále dozvídám, že zábavu s kamarády si člověk večer užije, jen když do sebe lije nejmenovaný čtyřicetiprocentní bylinný likér, nebo že výlet do přírody nejde zakončit jinak než lahodně hořkým pivem.
Reklamy jsou samozřejmě profesionálně natočené a jejich cílem je prodávat, prodávat a prodávat. Proto v divákovi záměrně vyvolávají chuť na zlatavý mok nebo panáka. A jakoby mimoděk naznačují, že kdo si nedá, tak se o něco skvělého ochuzuje. Bez alkoholu zkrátka podle reklam nemáme nárok na plnohodnotnou rekreaci nebo se připravujeme o zaslouženou odměnu po sportovním výkonu.
Je rok 2021 a místo racionální debaty o drogové politice se policie a státní zástupce rozhodli vydat na cestu útoku na svobodu slova.
Ostatně na všech prvoligových stadionech najdete reklamu na pivo prakticky všude. Fotbalová nejvyšší soutěž se kdysi jmenovala Gambrinus liga a nikdo se nad tím nepozastavoval. A nejde jen o Českou republiku. Například fotbalová Liga mistrů má dlouhodobě za jednoho z hlavních sponzorů pivovar Heineken. Jeho reklamy přitom často působí jako ta nejrafinovanější filmová díla z Hollywoodu.
Alkohol zabíjí, konopí nikoli
Alkohol je přitom tvrdá droga, která dnes a denně způsobuje nevyčíslitelné zdravotní a společenské škody. Ničí lidem životy, rozbíjí rodiny, je příčinou obrovského počtu dopravních nehod a výrazně zatěžuje rozpočty nemocnic i sociálních služeb. Každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo má kvůli alkoholu problémy se zdravím nebo se svými blízkými. Spousta z nás má ve svém okolí někoho, kdo kvůli pití zemřel.
V soudní síni. Foto: František Kuba, Bruntalskydenik.cz
Proč o tom mluvím? Jako liberálně smýšlející člověk samozřejmě nechci, aby byl alkohol zakázaný. Věřím, že každý dospělý občan by měl mít právo dělat si se svým tělem, co uzná za vhodné. Jen nedokážu skousnout to pokrytectví zejména ze strany policie a justice, kdy se na konopí a jeho uživatele pohlíží jako na nějaké narkomany a odpad společnosti, který je nutno perzekvovat a zavírat do vězení, zatímco s alkoholem nemá nikdo žádný problém.
Kauza magazínu Legalizace
Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy na jedné straně tolerujeme veřejnou masivní propagaci konzumace tvrdé drogy, která je dle současného stavu vědeckého poznání nebezpečná podobně jako heroin nebo pervitin, na straně druhé se policie snaží dostat do vězení šéfredaktora magazínu Legalizace Roberta Veverku za to, že si dovolil publikovat texty o konopí.
Na konopí a jeho uživatele se pohlíží jako na odpad společnosti, který je nutno perzekvovat a zavírat do vězení, zatímco s alkoholem nemá nikdo žádný problém.
Tedy o rostlině, která má samozřejmě i svá rizika (na něž právě magazín Legalizace dlouhé roky jako jediné tištěné medium v této zemi upozorňuje), ale její závislostní potenciál, negativní dopad na zdraví či chování jedince se s alkoholem nemůže vůbec srovnávat. Kdysi jsem v jednom rozhovoru řekl, že dávat na roveň konopí a alkohol je jako srovnávat mátu a heroin. Za tím si pevně stojím.
Je rok 2021 a místo racionální debaty o drogové politice se policie a státní zástupce v okrese Bruntál rozhodli vydat na cestu útoku na svobodu slova a práva na objektivní informace. Pevně věřím, že v tomto boji neuspějí a že jediným výsledkem této neuvěřitelné kauzy bude zrušení pozůstatku komunistických zákonů – gumového paragrafu šíření toxikomanie, který policie ráda zneužívá.
O stále neukončené kauze Roberta Veverky jsme podrobně informovali v těchto dvou článcích:
Boj za svobodu slova I. díl
Boj za svobodu slova II. díl
