Primář MUDr. Štěpán Bejvančický: Konopí vrací normální život

Předepisovat léčebné konopí je dnes v České republice více než cokoli jiného řehole. Podstupují ji především nadšenci, kteří nesnesou pohled na lidské utrpení a kteří rozpoznali terapeutický potenciál kanabinoidů při regulaci našeho endokanabinoidního systému, zejména co se týče vnímání bolesti. Na západ od Prahy vyčnívá v tomto ohledu jedno jméno – primář MUDr. Štěpán Bejvančický. 

Kdy jste se poprvé setkal s konopím a jaký na vás zanechalo dojem? 

Abych řekl pravdu, zkusil jsem to jednou kdysi dávno a nic jsem nepociťoval, žádný účinek. Jsem skutečně spíš předepisovatel a osobní zkušenosti mám z poslední doby pouze s CBD kapkami. 

Kdy jste začal zvažovat, že byste začal předepisovat léčebné konopí? 

Jako lékař, který se zabývá léčbou bolesti, jsem z odborné literatury věděl, že konopí se na tuto léčbu používá. Vzpomínám si, že kolega algeziolog Radovan Hřib – takový náš velitel v Čechách, který se léčbě bolesti konopím věnuje dlouhodobě asi nejvíc – přijel udělat do Plzně přednášku o tom, jak začít konopí předepisovat.

Osobně mám zejména u starších pacientů v oblibě extrakt, který se dá jednoduše titrovat.

To byl ten pověstný první krůček, podal nám pomocnou ruku a následně jsme se tím začali zabývat sami. Obecně velkou výzvou při léčbě bolesti je, že nemáte k dispozici nic nového – všechny používané léky jsou známé spoustu desetiletí nebo i staletí. Když se objeví něco nového, jsme nadšení, že to můžeme vyzkoušet. Přitom konopí ve skutečnosti není ničím novým – před nějakými sto lety to byl nejčastěji předepisovaný lék na bolest v Americe. Dnes konopí v medicíně zažívá jistou renesanci. 

Ono klasické stigma „nebezpečné drogy“ jste neřešil? 

V tom ohledu to máme jako lékaři léčící bolest jednodušší, protože jsme zvyklí předepisovat podstatně nebezpečnější léky – opiáty. Ať už se bavíme o rizicích předávkování, nebo vzniku závislosti, konopí je úplně někde jinde, jde o mnohem bezpečnější variantu. Navíc v praxi lze využívat efektivně oboje – buď dáváme jenom konopí, nebo ho kombinujeme s opiáty, jejichž dávku se díky tomu daří snižovat. Tím nahrazujeme tu rizikovější složku. 

Vzpomínáte si na svého prvního konopného pacienta? 

První pacientku si vybavuji velmi dobře. Je to paní, které je letos 45 let a kterou konopím léčím pět let. Má poměrně vzácný Ehlers-Danlosův syndrom, což je onemocnění, u něhož spontánně dochází k vykloubení kloubů v těle. Jde o nesmírně bolestivou záležitost způsobenou poruchou vaziva. Pacientka k nám přišla, že se jí občas při nějakém pohybu vykloubí ramena a že ta bolest je horší než porod. Do toho má chronické bolesti a občasné akutní záchvaty bolesti.

Zkoušela všechno možné, ale nic jí nepomáhalo nebo nesnesla vedlejší účinky. Nakonec se nám povedlo jí konopím ulevit. Bere jak kapsle, kdy jí to tlumí stálou bolest, ale má i sušinu k vaporizaci, ke které se obrací zejména při náhlé bolesti, když u ní dojde k luxaci kloubu. Vaporizace jí za pár minut dokáže tu bolest výrazně zmírnit. Za pět let, co je naší pacientkou, neměla s konopím žádný problém, naopak u ní došlo k výraznému zvýšení kvality života. Sama říkala, že jí to vrátilo zpět normální život.

To je zajímavé, protože o konopí se tvrdí, že spíše než od akutní a extrémně silné bolesti ulevuje od mírnější a dlouhodobé. 

Ano, nicméně v tomto konkrétním případě může hrát roli i to, že má určité relaxační účinky, uvolňuje svaly, což při vykloubení může být důležité. Dochází tam totiž k jistému přepětí svalů a konopí může pomoci uvolnit je a vrátit ten kloub zpátky.

Oproti rizikovým opiátům si konopí musejí pacienti částečně hradit, a přesto s ním chtějí pokračovat. 

Mechanismus účinku je bezpochyby jiný než třeba při léčbě ischiasu. Každopádně si to dobře vybavuji, protože byla hrozně vděčná a pořád děkovala za to, že jsme konečně našli něco, co jí pomohlo. 

Kolik máte dnes konopných pacientů? 

Za poslední čtvrtletí loňského roku jsem napsal přes čtyři sta receptů, což vychází na přibližně sto pacientů v nemocnici a kolem padesáti pacientů v soukromé ambulanci. 

Tím pádem jste asi dost vytížený. 

Vytížený jsem strašně, protože tím, že se recept musí psát každý měsíc, jsem neustále bombardován pacienty. Píšou a volají mi každý den, což je pro mě dost náročné a časově zatěžující.

Když mám nedejbože dva týdny dovolenou a jsem někde v cizině bez telefonu, tak jsou pacienti samozřejmě naštvaní, že na recept musejí čekat. Snad to ta nová vyhláška změní (od 1. dubna půjde předepisovat konopí na tři měsíce, pozn. red.). 

Nemáte po ruce nějaké mladší lékaře, které byste si zaučoval? 

Mám jednoho mladšího lékaře, jenomže ten zatím nemá atestaci, takže on sám recept napsat nemůže. Až bude mít atestaci, bude mi moct pomáhat a pacienty si třeba nějak rozdělíme. Jakmile je to celé závislé na jednom člověku, je to prostě problém. 

Na jaké stavy vašim pacientům pomáhá konopí nejvíc? 

Dobře se osvědčuje třeba u fibromyalgie. Jedná se o bolestivý stav, kdy pacienti i špatně spí, což je kombinace, na kterou se konopí zdá být velmi účinné. Podobně účinné bývá například u chronických bolestí zad. Pacienti se dobře vyspí a jsou na rozdíl od jiných léků odpočatí. 

Co způsoby podání – které u vašich pacientů převládají?

Pracujeme se všemi formami, ať už jsou to extrakty, kapsle, nebo sušina k vaporizaci. Zejména u starších pacientů, kteří by z vaporizace mohli mít strach, začínám rád s extraktem, který je z mého pohledu bezvadný v tom, že se dá jednoduše titrovat. Kapsle jsou skvělé, ale tvrdí se, že vstřebávání je o něco horší než u extraktu podávaného v kapkách pod jazyk, takže se účinné látky úplně nevyužijí.

Pacienti s Alzheimerem se po extraktu s vyšším obsahem THC zklidnili, nekřičí a personál v domovech si to moc pochvaluje.

Druhá věc je, že v kapslích dáváte pacientovi na měsíc fixní dávku, zatímco u extraktu můžete pacientovi dát nějaké rozpětí, od kolika do kolika si může bezpečně dát, a oni začnou s malou dávkou, kterou si postupně zvyšují. Někomu stačí dvě kapky, někdo jich potřebuje šest, takže si sami vytitrují tu optimální dávku. Z toho pohledu se mi extrakt jeví v tuto chvíli jako nejlepší možnost. 

Problémem u extraktu je ale špatně nastavený přepočet na sušinu a z toho plynoucí vyšší cena.

Cena je trochu vyšší a ne každému samozřejmě extrakt vyhovuje. Jsou různé skupiny, někdo zase třeba nemá rád chuť konopí, takže bude preferovat kapsle. Nicméně u nových pacientů, zvlášť u takových, kteří nikdy konopí neměli, dnes začínám nejčastěji extrakty. 

Děláte z nich i masti? 

Málo, pro jednotky pacientů. Myslel jsem si, že toho bude víc. Zatím to ani sami pacienti nepožadují, ale vidím zde velký potenciál. 

(…)

MUDr. Štěpán Bejvančický (*1961) v roce 1986 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, poté nastoupil na anesteziologicko-resuscitační oddělení jako anesteziolog. V letech 1989 a 1992 získal dvě atestace pro ARO. Následně se začal zabývat i léčbou bolesti a v roce 2006 získal atestaci z algeziologie a paliativní medicíny. Několik let působil i v hospici a podílel se na realizaci řady studií v léčbě bolesti. Od roku 1999 působí v Centru pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice Plzeň, od roku 2019 taktéž jako primář ARO Bory a vedoucí Ambulance pro léčbu bolesti Bory při FN Plzeň, kde od téhož roku předepisuje léčebné konopí. Rovněž provozuje soukromou ambulanci v Třemošné, kde má další pacienty s bolestí. Je ženatý, má čtyři děti a je milovníkem lesa a bicyklu.

Celý zajímavý článek / rozhovor najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 33, které je od 27. února v prodeji po celé ČR i se semínkem Auto Melonade Runtz, případně si ho můžete výhodně předplatit.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.