Sterilizace konopných květů

V Konopí č. 6 vyšel velký článek našeho farmaceuta o sterilizaci konopí a mnoha mýtech, které ji provází. Pro velký zájem ho nyní zveřejňujeme v kompletním znění.

Léčebné konopí je při mnohých diagnózách přírodní alternativou k syntetickým léčivům hojně používaným v současnosti. Přírodní v tomto kontextu však neznamená, že je úplně správné podávat ho všem pacientům „jen tak, jak vyrostlo“. 

Samozřejmě pro většinu lidí (prakticky každého s aspoň průměrně funkčním imunitním systémem) nepředstavuje konzumace nesterilní rostliny zdravotní riziko. Jedná-li se však o pacienta s vážně oslabenou obranyschopností, například v důsledku rakoviny (či její léčby pomocí ozařování / chemoterapie) anebo AIDS, pak může být konzumace kontaminované byliny někdy i fatální.

Podmínky, v jakých konopí obvykle roste, obzvlášť pokud je prostředí vlhčí a méně větrané, než by bylo optimální, vyhovují množení velkého počtu různých mikroorganismů potenciálně škodlivých pro člověka. 

Rezistentní plísně

Nejnebezpečnější z nich jsou plísně rodu Aspergillus (česky kropidlák). Tyto mikroskopické houby nejenže produkují karcinogenní sloučeniny nazývané aflatoxiny, ale dokážou také infikovat lidský organismus a způsobit aspergilózu. Ta nejčastěji napadá plíce (jsou-li oslabené) a vytváří v nich shluky podobné nádorům.

Upozornění: Účelem článku není vytvářet paniku, ale upozornit na skutečnost, že léčivo kontaminované choroboplodnými zárodky může být u pacientů s výrazně oslabenou imunitou někdy i ohrožující na životě. Konzumace plísněmi napadeného konopí se nicméně nedoporučuje za žádných okolností a v žádné formě.

Navenek se infekce projevuje úporným kašlem, často spojeným s vykašláváním krve, a v rozvinutém stadiu bývá smrtelná, neboť tyto plísně jsou notoricky rezistentní vůči většině léků. Kromě toho jsou též známy svou odolností proti vysokým teplotám.

Při perorální konzumaci napadnuté sušiny anebo extraktu z něj je riziko infekce minimální. Problematická je však v tomto směru zejména inhalace, jelikož takto se plísně dostávají přímo do plic. Teplota zapáleného jointu se pohybuje okolo 300 °C, když se z něho právě nekouří, a okolo 900 °C, pokud se kouří.

Tyto teploty sice jsou schopné zabít většinu spor, ale když je sušina infikovaná ve větší míře, nemusí to stačit. Je též potřeba si uvědomit, že do plic se mohou dostat spory i z dosud nehořící části jointu. 

Pozor na slabší imunitu

Největší riziko pro pacienty s oslabenou imunitou představuje paradoxně vaporizace, která je všeobecně vnímána jako velmi bezpečný způsob podání. Krátkodobé vystavení teplotě okolo 200 °C, která se při vaporizaci používá, absolutně nepostačuje ke zneškodnění spor plísní. Použití filtru schopného nepřepustit patogeny do inhalátu je značně problematické, jelikož by zachytil také velký podíl účinných látek.

Gama záření je jedinou schválenou sterilizační metodou pro konopná léčiva v Česku, Nizozemsku i Kanadě.

Riziko aspergilózy z inhalačně podaného léčebného konopí u imunokompromitovaných pacientů naneštěstí není jen teoretické, za posledních deset let bylo na světě zaznamenáno několik případů takových úmrtí.  Ačkoli je těžké prokázat přímou souvislost, vážné důkazy naznačují, že právě vaporizace konopí byla zdrojem infekce.

Experimentálně byla potvrzena přítomnost životaschopných zárodků Aspergillu (kromě jiných plísní a bakterií) nejen ve výstupu vaporizace, ale také v kouři z jointa.

Jediným řešením, jak těmto závažným následkům předejít, je sterilizace sušiny (případně extraktu), protože vypěstování a následné zpracování konopí v absolutně sterilních podmínkách není prakticky možné. Sterilizační metody se ve farmacii běžně používají u většiny léčiv a zdravotních pomůcek, uplatnění mají však také v potravinářském či kosmetickém průmyslu. Dají se rozdělit na sterilizaci pomocí zvýšené teploty, chemické látky, ultrafiltrace nebo záření. 

Sterilizace teplotou

Zvýšená teplota, zejména vysokotlaková sterilizace horkou vodní párou (autokláv), se obecně používá nejčastěji. Účinné látky v konopí, především kanabinoidy, jsou však citlivé na dlouhodobé vystavení zvýšené teplotě a taktéž na vlhkost, tudíž za těchto podmínek se rychle rozkládají.

Proto je tato metoda pro přípravu sterilních konopných přípravků nevhodná. Použití suchého tepla sice nevystavuje léčivo vlhkosti, avšak je při něm nutné nechat působit vyšší teplotu po delší dobu, a tedy ani toto nepředstavuje vhodnou alternativu. 

Sterilizace plazmou

Chemické látky (např. formaldehyd anebo etylenoxid) se využívají nejméně, především kvůli tomu, jak obtížně se dokonale odstraňují, což by při inhalačně podávaném přípravku představovalo zásadní problém. 

Zajímavou a moderní verzí této metody je sterilizace studeným ionizovaným plynem, plazmou. Jako médium pro vytvoření plazmy se dají použít různé pro člověka netoxické plyny (např. kyslík anebo vzácné plyny). Za určitých podmínek (hluboké vakuum) vznikne v tomto médiu velké množství reaktivních částic známých jako volné radikály, které dokážou velmi efektivně zahubit většinu mikroorganismů. Po ukončení působení vakua se plyn stává znova neškodným, a tak v sterilizovaném materiálu nezůstává žádné škodlivé reziduum. Experimentálně bylo potvrzeno, že použití plazmy rovněž vede k degradaci kanabinoidů, i když jen v míře přibližně poloviční oproti sterilizaci pomocí tepla (cca 12% ztráta THC u sterilizace plazmou, 22% u teplotní). Přestože byl tento způsob objevený teprve nedávno a v praxi je zatím používán zřídka, je pravděpodobné, že právě on představuje budoucnost sterilizace (nejen) konopí.

Sterilizace filtrací

Při ultrafiltraci prochází sterilizovaný materiál přes filtr s velikostí otvorů do 0,22 mikrometru. Velkou výhodou je, že jedině tato metoda dokáže patogeny nejen zabít, ale i fyzicky odstranit. Části mrtvých mikroorganismů totiž jsou občas schopny spustit imunitní reakci organismu. Naopak zásadní nevýhodou je, že filtrovat je možné jen tekuté přípravky. V případě konopných extraktů je tato metoda problematická ze stejného důvodu jako použití ultrafiltru při vaporizaci: velká část účinných látek (které mají často hustou a lepkavou konzistenci) by se na něm zachytila. 

Sterilizace zářením

Pro sterilizaci se používají dva typy záření: UV a gama. Ultrafialové světlo (UV) se hodí pro dezinfekci povrchů, avšak není schopné proniknout do hloubky sterilizovaného materiálu. Taktéž jeho efektivita je nižší než u jiných metod, má sice schopnost zabíjet aktivní buňky bakterií a plísní, ale u spor (klidové stadium v nepříznivých podmínkách) je často neúčinné. 

Jediným řešením je sterilizace sušiny, protože vypěstování konopí v absolutně sterilních podmínkách není prakticky možné. 

Ionizující záření (gama) vzniká při rozpadu radioaktivních izotopů, na sterilizační účely je to nejčastěji kobalt (60Co). Má masivní využití nejen ve farmaceutickém, ale také v potravinářském průmyslu (pro zajímavost – veškeré jídlo pro astronauty se sterilizuje gama zářením, aby mělo co nejdelší dobu použitelnosti).

Ačkoli je toto záření pro člověka, pokud mu byl přímo vystaven, nebezpečné, tak předměty, jimiž prošlo, se radioaktivní nestávají. Do jisté míry interaguje s obsaženými látkami, zejména tuky, z kterých po ozáření vznikají 2-alkylcyklobutanony (2-ACB). Toxicita těchto sloučenin nebyla nikdy potvrzena, třebaže byly předmětem intenzivního výzkumu.

Zde je nutno také zdůraznit, že sušina konopného květu obsahuje jen malé procento tuků anebo mastných kyselin. Na rozdíl od jiných metod ionizující záření způsobuje rozpad kanabinoidů jen minimálně. Do jisté míry ničí přítomné terpeny, ale ne více než vystavení vysoké teplotě či dlouhodobé skladování. Jedinou skutečnou nevýhodou této metody je její relativně vysoká nákladnost, což by se mohlo projevit i na finální ceně produktu.

Použití gama záření na sterilizaci konopných přípravků doporučuje jeden z největších producentů léčebného konopí holandská společnost Bedrocan. Gama záření je jedinou oficiálně schválenou sterilizační metodou pro tato léčiva v Česku, Nizozemsku, ale i v Kanadě. 

Laická veřejnost reaguje na toto rozhodnutí často negativně. To je pravděpodobně způsobeno jistou fóbií ze všeho radioaktivního, která se v posledních desetiletích zakořenila ve společenském povědomí. Známé vědecky ověřené skutečnosti však stojí na straně této metody a nedávají důvody k obavám.

Polonium v tabáku

Co však v tomto kontextu budí znepokojení, je přítomnost malého množství radioaktivních izotopů (především polonia 210Po) v komerčních tabákových výrobcích. Pro lidský organismus je velmi těžké se těchto látek zbavit, proto se kumulují v tkáních dýchacích cest a horní části trávicího traktu.

Na rozdíl od gama záření mají schopnost proměňovat hmotu, s kterou přijdou do kontaktu, na radioaktivní a s vysokou pravděpodobností přispívají k rozvoji rakovinného bujení u kuřáků. 

Při inhalaci se spory plísně dostávají přímo do plic a u pacientů s oslabenou imunitou se může rozvinout infekce. 

Přestože je známa od konce padesátých let, důvod této kontaminace nebyl dodnes vůbec objasněn. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je znečištění fosforu v používaných hnojivech poloniem. Tato kontaminace je sice procentuálně velmi nízká, ale rostlina tabáku je známa svou schopností kumulovat jedovaté látky, především těžké kovy, mezi něž polonium patří.

Závěrem

Konopí je jednou z nemnoha rostlin s ještě vyšší kumulační schopností než tabák. Tudíž pokud se budou při masivním pěstování psychoaktivního konopí, jakého jsme dnes svědky v „legalizovaných“ státech USA, používat podobná fosforová hnojiva jako při komerční produkci tabáku (což se dá očekávat), existuje důvod k obavě z nebezpečně znečištěných produktů. 

Aby bylo konopí i nadále účinným a zároveň výjimečně neškodným lékem, je nutno úzkostlivě dbát na dodržování správných podmínek a postupů při jeho pěstovaní a zpracování, obzvlášť pokud je určeno pro vážně nemocné pacienty. 

Martin Helcman

Slovenský farmaceut, který vystudoval a pracuje v Brně. V roce 2020 obhájil rigorózní práci na téma obsahových látek v konopí. Pracuje jako lékárník a pedagog, který se vždy rád podělí o své bohaté vědomosti.