Tlumení bolestí nejen konopím

Pacienti jsou různí. Někteří poslušně baští prášky, protože chtějí co nejpohodlnější řešení. Jiní – jako třeba Lukáš s chronickou neuroinfekcí a atypickými bolestmi – jsou naopak přemýšliví a odmítají komfort bez zodpovědnosti, jelikož ten vede jen k dalšímu nepohodlí. Se svou bolestí se Lukáš naučil pracovat nejen díky léčebnému konopí, ale také díky uklidňující žonglovací pomůcce zvané begleri.

V čem spočívá vaše nemoc?

Kéž bych mohl mluvit o příčině. Kéž bych mohl lidem říct: „Pozor, tohle nedělejte, nebo dopadnete jako já!“ Pravděpodobně jde o genetickou vadu, a ty jsou jako dřímající démoni – za celou dobu fungování těla se nemusí probudit. A pokud se probudí, každého probudí něco jiného někdy jindy. Narodil jsem se krátkozraký (cca 3 dioptrie) a už v útlém věku mi často tekla krev z nosu. Probudit se v malé louži krve, která se ještě nestihla nasáknout do polštáře? Rodiče mě utěšovali, že to přejde, a ono to přešlo, zhruba kolem puberty.

Konopí mi pomáhá jíst, spát, chodit, ale také být co nejlepším manželem a otcem.

Bylo mi asi dvacet, pracoval jsem jako prodejce a bydlel s přítelkyní, která je mi dnes úžasnou ženou. Zhruba v tom období se začaly projevovat bolesti na pravé části beder, někdy od kyčle až po žebra. Nejdřív si člověk říká, že se špatně vyspal. Potom že špatně cvičí. Teprve když jsem poprvé šel do kolen při pokusu o krok vpřed, jsem přijal objektivní realitu. Zanedlouho se k bolesti přidávají záškuby v končetinách a kůže natéká a krvácí. Můj život se mění ve vědeckou práci. Musím studovat, abych přežil. Na neschopence na to mám celý rok. Doktoři si mě přehazují několik měsíců, zpochybňují jeden druhého, což mělo vliv i na moje okolí, kdy mi lidé jednoduše přestali věřit. 

Jak to dopadlo?

Že se pravděpodobně jedná o genetickou vadu, jsem se dozvěděl až po neuvěřitelných deseti letech, když mi bylo třicet – v době, kdy jsme chtěli založit rodinu. Ukázalo se, že můj nenarozený potomek má asi 30% šanci přežít první trimestr… Co se mnou přesně je? Něco způsobuje, že běžné civilizační choroby, nečistoty v ovzduší, každé znatelné „sepnutí“ imunitního systému, nedostatek celistvé stravy, nadbytek lepku, nasycených tuků, umělin v potravinách nebo stresu mají za následek výše popsané symptomy.

Jak vypadala konvenční léčba a nakolik byla úspěšná?

Nejprve mi vysvětlil neurolog, že jsem v zaměstnání snášel víc stresu, než jsem byl ochoten připustit, a že to je tedy pravděpodobně příčina – stresové vypětí. Řešení? Zoloft. Po měsíci to bylo spíš horší než lepší a doktor nevypadal, že si ví rady. Takže nový neurolog, nová léčba, několikrát dokola. Je to kompenzování symptomů, léčba není možná, vysvětluje mi ten nejschopnější z nich. Zkoušeli jsme ve fázích a vlnách kortikoidy, antivirotika, kúry na posílení imunity, lokální ošetřování červeným paprskem, gabapentin (pomáhá při křečích např. epileptikům) a různé látky proti bolesti, z nichž nakonec dihydrokodein působil nejlépe. S touto medikací však souvisel přísný režim diety a pravidel… 

Kdy jste se dozvěděl o možnosti léčby konopím a jaká byla cesta k němu?

V době, kdy jsme začínali přemýšlet nad dítětem, přede mnou stály nelehké otázky. Nechtěl jsem, aby dítě vyrůstalo v přesvědčení, že brát pilulky je normální nebo že je to dokonce jediné řešení. Náhody na sebe nedaly dlouho čekat, a najednou mi máma vypráví o známé, která je po úrazu hlavy a má dovoleno vaporizovat THC. Dostal jsem od ní časopis Konopí. A tak to celé začalo. Od té doby jsem pomalu skládal případ jako k soudu, abych neurologa přesvědčil, že přechod na konopí je dobrý nápad.

Pan doktor už je v důchodu a já ho mám ze srdce rád, ale tehdy nestačilo říct: „Rád bych zkusil tuto zdravější léčbu.“ Člověk musel pět ódy o pečlivé připravenosti, důkladné poučenosti, vlivu na budoucí generace, musel ukázat několik příkladů, kdy média očerňují konopí, zatímco pravou příčinou mnohých incidentů je kombinace s tím, co měl pacient dávno vysadit… Jednoho dne tedy od neurologa odcházím s doporučením na léčbu konopím. A zanedlouho už se ocitám v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří u paní doktorky Šancové. Ta si zaslouží všechen vděk – je to opravdová bojovnice za lidské životy.

Jakou lékovou formu dnes využíváte a v jaké denní dávce?

Užívám jednak jednu tabletu večer s vyváženým složením 8 % THC a 9 % CBD. K vaporizaci užívám podle situace zhruba 0,75 gramu sušiny denně se složením 25 % THC a méně než 1 % CBD. 

Jak přesně vám konopí pomáhá?

Konopí mi pomáhá jíst, spát, chodit, ale také být co nejlepším manželem a otcem. Víte, ono se říká, že je člověk pod vlivem nějaké látky… Není to však celý obrázek. Naše rozpoložení, úsudek a postřeh totiž ovlivňuje i bolest, úzkost, hlad, žízeň a mnohem více aspektů, jen se o tom nemluví. 

Zbavuje vás konopí bolestí, nebo je jen tlumí a činí snesitelnějšími?

Hlavní je nastavení mysli. Konopí není účel, je to prostředek. Pokud mám optimální režim a jsem odpočatý, že skoro ani nekulhám, pak mi konopí dokáže odnést notnou část bolesti i křečí pryč. Pokud mě však vystavíte zátěži, respektive zmiňovaným spouštěčům, můžu taktizovat, můžu oddalovat, ale po pár dnech stejně skončím svíjející se na zemi. To mi nepomůže ani kodein. Avšak konopí zde působí mnohem konejšivěji a stabilněji – vskutku pomáhá učinit i ty nejsilnější bolesti snesitelnější. Podotýkám, že mluvím o dlouhodobé bolesti. 

Preferujete nějaké konkrétní odrůdy a proč?

Odrůdy konopí znám jen jako číselné kódy – je to tak lepší pro orientaci v celém procesu vydávání. Mám však zkušenost se základním rozdělením na indiky a sativy. Z čistě sativní odrůdy jsem postupně přecházel na spíše indikovou.

Konopí není účel, je to prostředek.

Pocitově to byl velký rozdíl. Se sativou mi bylo lépe mezi lidmi a byl jsem energičtější, avšak tlumení bolesti nebylo dobré. S indikou se lépe soustředím na svůj režim, dobře se mi spí, jí i studuje, ale především mi poskytuje znatelnou úlevu od bolesti.

Má u vás léčba konopím i nějaká úskalí?

Ne. Snad jen to, jak je přijímána společností. Pro spoustu lidí by přechod na konopí znamenal, že by se museli postavit rodině, zaměstnavateli a celému okolí. Jedovaté pilulky jsou oslavovány a léčivé bylinky znevažovány. Spousta lidí zkrátka ničí celý svůj organismus zítřka, aby měli dnes klid. 

Co ještě vám pomáhá při zvládání bolesti? 

Na úplném začátku to byl řev a mlácení pěstmi do zdí a nábytku. Přesměrovával jsem bolest, jak se dalo. A jako spousta lidí, když nic nedávalo smysl, zoufale jsem hledal něco, co by mi navrátilo pevnou půdu pod nohama… A došlo mi, proč lidé při nemoci objevují hudební nástroje, malbu, origami, uzlování… Protože (nejen) tyto činnosti dávají smysl vůči objektivní realitě. A přiblížit se objektivitě znamená přežít. Jednoho dne jsem na internetu náhodou narazil na věcičku zvanou begleri.

Přechod od opiátů ke komplikovanějšímu konopí časem přináší mnohem více pohodlí a bezpečí než prchavá jistota pilulek.

A to bylo ono. Trénuje přesně to, co má – zlepšuje paměť, schopnost vizualizace a tvárnost mozku. Až zpětně jsem se všechno doučil, protože cvičení mělo nepopiratelný pozitivní vliv na celkový stav a mě dodnes zajímá, jak to celé funguje. Došel jsem až k závěru, že míra bolesti je jako oheň – čím více hoří, tím snadněji se zapaluje všechno kolem. Nekompenzovaná bolest má potenciál vyplnit celé vědomí, a tomu je lepší předcházet. Begleri pomáhá vyplnit vědomí tvůrčím procesem a růst bolesti může být zcela zastaven. Bolest je samozřejmě přítomna, ale negraduje, nesžírá mysl. 

A jelikož toho se svým životem o moc více nezmůžu, vlastnoručně begleri vyrábím a snažím se lidi upozornit na důležitost vzdělání a vývoje mozku a současně navrhnout hravý způsob tréninku. Řád totiž vzniká z chaosu, a to považujeme za „fluidní rovnováhu“ protikladů, kterou jsme vysledovali právě v období, kdy jsme studovali benefity tréninku jemné motoriky. Všechny poznatky jsme setřídili a vydali zdarma na našich webových stránkách www.begleri.cz.

Jakou máte celkovou zkušenost se zdravotním systémem, co se týče léčebného konopí?

Jsem velmi vděčný. Celkově je moje zkušenost až neuvěřitelně dobrá. Nikdy jsem nežil takto stabilní život. A teď už chápu, že je i na mně, aby tato možnost nadále existovala pro nás všechny.

Bohumil Sazinka

Supertajný pseudonym jednoho překladatele, redaktora a spoluzakladatele magazínu Konopí, jenž se tak může věnovat různým kontroverzním tématům a kauzám, aniž by si narušil image seriózního autora.