Tomáš Rohal: Konopí je ideální textilní materiál

Tentokrát vám představíme konopí z trochu jiného úhlu. Nejedná se totiž jen o všestrannou léčivku, ale i funkční, zdravý a ekologický materiál na výrobu textilu. Trička, boty, opasky nebo třeba spodní prádlo – to vše z něj vyrábí česká firma Tomáše Rohala, jednoho z největších odborníků na konopí a textil u nás.

Jak dlouho pracuješ s konopím a co jsi dělal předtím? 

Mám za sebou strojárnu v Liberci, jsem vystudovaný konstruktér textilních strojů. Když jsem ale v roce 2001 končil školu a následně civilku, nešlo v oblasti textilu sehnat smysluplnou a rozumně placenou práci, a tak jsem pracoval dlouho zcela mimo svůj obor. Zhruba před šesti lety jsem si vzpomněl na starý nápad, který jsem měl už na vysoké škole, a to sice dělat něco s konopím. 

Jak jsi takový nápad vůbec dostal?

O konopí jsme se něco málo učili. Ve skriptech o textilních materiálech byla půlstrana o konopí, půlstrana o lnu, půlstrana o kopřivách. V roce 2014 jsem si po dlouhých letech v zaměstnání uvědomil, že bych chtěl dělat víc sám na sebe, něco hmatatelného s okamžitým efektem. A chtěl jsem to „něco“ dělat z konopí, i když v první fázi mě ani nenapadlo, že by to měl být přímo textil. Jelikož jsem předtím dlouho pracoval v oblasti zvané rozvoj podnikání, využil jsem získaných zkušeností a šel na to od lesa.

Protože je konopné vlákno antibakteriální, člověk v něm méně zapáchá, když se zpotí.

Udělal jsem si takzvanou skórovací tabulku a sepsal možnosti: oblečení, kosmetika, potraviny, CBD, stavebnictví, plasty, pěstování a prodej biomasy. Měl jsem nějakých osm nebo devět „byznys plánů“ a posuzoval jsem je podle několika hodnotících kritérií – jak je ten trh rozvinutý, kolik je tam produktů, jaká je konkurence, jestli jsou nějaká legislativní omezení, jak je to atraktivní… A nakonec mi z toho vyšel nejlépe konopný textil. 

Jak vznikl název firmy?

Jednou před spaním mě po nějaké domácí konzumaci THC, alkoholu a chipsů nejmenované značky osvítila myšlenka, že když k té značce přidám „p“, tak je z toho Bohempia. V tom je Bohemia, tedy že pocházíme z Čech, zároveň je tam hemp jako anglický výraz pro technické konopí, a navíc to zní univerzálně, latinsky. 

S jakými produkty jste začínali a co všechno děláte dnes?

Nejdříve jsem chtěl vyrábět džíny. Traduje se, že slavné levisky vznikly tak, že je Levi Strauss nechal ušít z těžké konopné látky, kterou shodou okolností odkoupil od jedné textilky z Bruntálu. Tak jsem začal objíždět české textilky a zjišťovat, jestli má někdo zkušenosti s konopím a co by z toho šlo vyrobit. Prvním hmatatelným produktem byly ale ponožky, ručníky a trička.

S látkou na džíny byly ale neustálé problémy, až jsem si uvědomil, že začít s džínami je nesmysl, protože jsou chlapi, ženy, hubení, ne tak hubení, někdo má malé pozadí a někdo větší, někoho tlačí tady, jiného támhle, někdo chce roury, jiný zas mrkváče… Nakonec jsem džíny uložil k ledu a začal hledat, co by se dalo dělat s 2,5 kilometry konopné látky, kterou už jsem měl. A objevil jsem teniskárnu ve Zlíně, od které jsem do dvou týdnů dostal první vzorky konopných tenisek. 

Jakými procesy musí konopí projít, než se z něj stane součást textilu?

Pro ilustraci si čtenáři mohou na internetu najít pohádku „Jak krteček ke kalhotkám přišel“, kde to je zjednodušeně popsané na lnu, což je takový mladší brácha konopí. Jsou dva druhy konopného vlákna – jednak staré, to je to, co dělal ten krteček. Pak existuje zhruba před 25–30 lety vymyšlený způsob takzvané kotonizace konopí, kterému se říká krátké vlákno.

Konopná látka by byla v nemocnicích vhodná třeba na ložní prádlo, pyžama pro pacienty a lékařské pláště.

Máme tedy krátkovlákenné a dlouhovlákenné konopí. Krátkovlákenné musí projít stejným procesem jako to dlouhovlákenné, načež je tam ještě několik dalších procesů, než se z dlouhovlákenného stane krátkovlákenné konopí. Ale to by bylo na samostatný článek o textilní výrobě, jde o osm až deset různých operací. 

Tyto procesy probíhají mimo Českou republiku?

Ano. My kupujeme dlouhovlákennou přízi z Rumunska – na boty, na pásky, na batohy. Rovněž se nám povedlo vykoupit z jedné české textilky krátké konopné vlákno, které tam měli asi dvanáct let skladem, bylo dovezené z Francie. Ale Francouzi to přestali dělat, už dělají jen len. Takže trička, mikiny, ponožky nebo spodní prádlo děláme z dvanáct let starého francouzského krátkého konopného vlákna.

Co až vám tato zásoba dojde?

Ptáš se správně, už přichází bída na kozáky, a proto jsme letos začali zkušebně pěstovat v Čechách, u Václava Říhy na jeho farmě. Máme nasázené tři odrůdy, každou na 200 metrech čtverečních. Vlákno na textil a oblečení totiž vyžaduje určitá specifika. Není možné to pěstovat stejně, jako se pěstují odrůdy Finola nebo Bialobrzeskie, které se pěstují na semeno. Na textil se musí pěstovat nahusto, 500 až 600 rostlin na metr čtvereční, což znamená rostlina každých pět až šest centimetrů, aby vyrostla se slabým stonkem a táhla se rychle nahoru. Pak následuje zpracování.

Konzultoval jsem to s lidmi z Ameriky, s Ukrajinci a Finy. Na Ukrajině a ve Finsku nepěstují konopí na textil tak úplně jako obchodníci, spíš to dělají v menším jako folklórní atrakci. Nepoužívají stroje, zpracovávají všechno ručně a dokážou z konopí pěstovaného na pár desítkách nebo stovkách metrů čtverečních upříst a utkat dostatek látky. 

Součástí zpracování konopného vlákna na textil je také takzvané máčení. Tento proces ale údajně není moc ekologický a v Evropě se skoro nedělá. Je to tak?

Z celé Evropské unie se dlouhovlákenné konopí na textil dělá jenom v Rumunsku. Je to proto, že v Rumunsku má konopí status kulturního dědictví a mají nějaké výjimky. U procesu máčení jde totiž o to, že stonek musí začít hnít. Do toho nastupuje komplikovaná biochemie, protože vlákno je ve stonku drženo pektinovými vazbami, které se musí rozbít, aby šlo vlákno ze stonku pěkně vytáhnout. Musí tam tedy začít růst plíseň, houba, jejímž produktem jsou enzymy, které ten pektin nahlodávají a rozkládají.

Takže ta voda, ve které se to máčí, je potom znehodnocená?

Ta voda je pak špinavá, ale je zašpiněná od dusíku, fosforu a draslíku, což je v podstatě hnojivo. Ale taková voda se musí někam vypustit a nemůže se vypustit do čistírny odpadních vod, protože má výrazně převýšené limity. Takže je potřeba ji přečistit, ale přečištění je dost komplikované. Rumuni ji přečišťují tak, že do ní naházejí pár lopat vápence.

Z celé Evropské unie se dlouhovlákenné konopí na textil dělá jenom v Rumunsku.

Následně také platí pokuty za překročení limitů pro vypouštění odpadních vod. Ale je to jediný takovýto provoz z celé Evropy, který zůstal. Kdyby se ale obecně aplikovaly metody „zero waste“ a cirkulární ekonomiky, tahle „zašpiněná“ voda z máčení konopí by se dala perfektně použít jako organické hnojivo. Prvky, které rostlina potřebuje, tedy dusík, fosfor a draslík, jsou vymáčené v té vodě. Tím by se to vrátilo zpátky do půdy jako hnojivo a nemusela by se používat hnojiva umělá.

Mimo EU se to dělá jen v Číně, kde nějaké limity neřeší?

V Číně to skutečně vylévali někde na poli. Tam je pěstování konopí povoleno jenom ve dvou severních kantonech, také to není v celé zemi. A jelikož i v Číně mají problémy s vodou, zavedli tam program, kterému se na Západě říká konzervační zemědělství. Tamější konopářské firmy dostaly ultimátum: buď přestanou máčet, nebo budou čistit vodu po máčení, nebo si najdou jinou technologii, která vodu nespotřebovává. Při vší úctě k čínským farmářům – technologie, která by tu vodu dokázala vyčistit, je hodně komplikovaná a velice drahá, takže z toho sešlo, a nakonec to začali dělat chemickou cestou. Říkají tomu „zelená dekortikace“ a spočívá to v tom, že vezmou zelený stonek a bez namáčení a bez rosení ho proženou dekortikátorem, vytahají z toho zasyrova vlákno, a to pak dále chemicky zpracovávají.

Vodní cestu nahradili chemickou, je to kombinace chemie a enzymů. Bohužel tento proces úplně zničí čtyřicet procent vlákna a zbylé vlákno má výrazně horší kvalitu než máčené. Výsledný produkt se pak musí ještě ošetřovat další chemickou cestou, takže v tomhle textilu je paradoxně použito opravdu hodně chemie. Navíc to strašně žmolkuje. Číňané proto raději přestali prodávat vlákno, přestali prodávat přízi a přestali prodávat látky, protože tam se projeví ty špatné vlastnosti a nekvalita materiálu, a chtějí prodávat jen hotové věci – trička, mikiny a podobně, které mají ošetřené tak, aby se špatné vlastnosti neprojevily hned, ale až po nějaké době.

Konopné oblečení, které vyrábíš a prodáváš ty, má stoprocentní obsah konopí, nebo tam musejí být i nějaké další složky? 

Plátno na tenisky je stoprocentní konopí, totéž na batohy, opasky nebo taštičky, které připravujeme. U oblečení je to ve směsi s bavlnou, kdy konkrétní podíl konopí a bavlny závisí na typu látky. 

Jaké jsou výhody konopného textilu pro mě jako pro zákazníka ve srovnání s běžnými materiály?

Má to dvě roviny. Ta první spočívá v tom, že konopí je nejekologičtější textilní materiál na světě, je to přírodní vlákno. Nejrozšířenějším textilním materiálem je dnes bavlna, u které je problém, že při jejím pěstování se spotřebovává nejvíce agrochemie, všechny ty herbicidy, pesticidy, fungicidy a insekticidy.

Konopí je ideální materiál i na dětské oblečení.

Pro porovnání: bavlna se pěstuje zhruba na třech procentech polí na světě, přičemž je zodpovědná za dvacet procent spotřeby agrochemie. A veškerá chemie, která se na bavlnu na poli nasype, se z velké části ukládá ve vláknu a u zákazníků se pak mohou objevit alergie a kožní problémy. Ty mohou být navíc způsobené nejen chemií použitou při pěstování, ale i chemií použitou při následném zpracování. U konopí je té chemie oproti bavlně zapotřebí jen asi pět procent. 

Jak je to se spotřebou vody?

Konopí má menší spotřebu vody než bavlna. Ta má navíc ráda vodu a zároveň teplo, což jsou věci, které jdou trochu proti sobě. Na konopný textil se spotřebuje výrazně méně hnojiv i výrazně méně vody, kromě toho má konopí větší výtěžnost na hektar, takže stačí osadit menší plochu.

Důležité taktéž je, že pracujeme s evropským konopím, které se nevozí přes půlku světa. Náš textil vyrábíme v Čechách, zde platí asi patnáct let unijní legislativa REACH, která spočívá v tom, že když chce firma něco vyrábět v EU, veškeré použité materiály a složky musí být certifikované a zdravotně nezávadné. Je to samozřejmě zase trochu pokrytectví politiků a úředníků, protože když tu samou věc dovezu z Číny, nikoho nezajímá, jak a z čeho je vyrobená.  Ale když to vyrábím v Evropě, musím mít certifikovaná barviva, certifikovanou chemii pro zpracování a tak dále. Takže už jen fakt, že se naše zboží vyrábí v EU, je zárukou, že jsou tam použity kvalitní a zdravotně nezávadné materiály. 

Jak je na tom konopný textil z hlediska funkčnosti?

Já tomu říkám „funkční textil, který roste na poli“. Teď nám začíná léto a konopné tričko větrá lépe než bavlněné, takže se v něm člověk pomaleji potí. Konopí totiž funguje jako izolace (což se využívá i u domů) a drží venkovní teplo dál od těla. Takže se v tom méně potíte.

Mám velmi pozitivní zkušenost s léčbou autoimunitní nemoci u své dcery. 

Jakmile se člověk potit začne, konopné vlákno odsaje hodně vlhkosti, díky čemuž se začnou pomaleji dělat „koláče“ od potu na zádech a v podpaží. Když už je člověk zpocený tak, že ty koláče má i v konopném tričku, alespoň tolik nezapáchá, protože konopné vlákno je antibakteriální. Konopí je ideálním materiálem i na dětské oblečení, dále třeba na ložní prádlo, což máme odzkoušeno na ponožkách nebo na kalhotkách.

To mohu potvrdit, konopné ponožky se mi skvěle osvědčily. 

Je to opravdu funkční materiál. Zajímavou vlastností je, že blokuje 95 procent UV záření, zatímco bavlna jenom šedesát procent. Konopné oblečení tím pádem chrání i proti slunečním paprskům. U takzvaného funkčního prádla z umělých vláken je dále ten problém, že se z něj vylupují mikroplasty, které ulpívají na těle, dostanou se do vody, do moře, do těl ryb. V konopném oblečení žádné mikroplasty nejsou. A v zimě zase drží od těla chlad, údajně umí zregulovat teplotu asi o tři stupně.

Má konopné oblečení i nějaké nevýhody ve srovnání s klasickými materiály? Dříve jsem slýchával, že tam není taková odolnost nebo životnost, že dochází ke žmolkování a že škrábe.

Musí se to především správně vyrobit. Sám jsem několik let usilovně zjišťoval a studoval, co všechno je s tím potřeba udělat. Vlákno je potřeba změkčovat, nebo jak já tomu říkám, „odsvědit“. Důvodem je to, že konopné vlákno nemá na rozdíl od bavlněného kruhový průřez, ale pětiúhelníkový, a na konci není zaoblené, ale tvarované do špičky. Tyto hrany vlákna a špička mohou vyvolat svědění. Když se ty hrany a špičky správně odstraní, oblečení nesvědí.

A odolnost a trvanlivost?

To bych nesváděl na konopí. Jde opět spíše o to, jak kvalitně je to udělané. Já třeba dodnes nosím trička vyrobená ještě v testovací fázi někdy před šesti lety.

Provádíte i nějaké studie?

Slyšel jsem a četl různé příběhy o tom, jak je konopí antibakteriální, akorát nikdo neví proč, a nejsou na to žádné důkazy. Tak jsem investoval nějaké peníze a nechali jsme si otestovat antibakteriálnost čistého konopí a směsi bavlna-konopí v Textilním zkušebním ústavu v Brně, kde se věnují testování textilu ze všech možných úhlů pohledu. Dopadlo to tak, že manažer oddělení to laborantce odmítl podepsat, protože není možné, aby „blbé konopí“ stotisíckrát až desetimilionkrát snižovalo počet bakterií, což je na textil neskutečný úspěch.

Bylo mi řečeno, že úspěch textilu je, když se na něm bakterie alespoň nemnoží. To je ostatně kritérium u nemocničního textilu. Ale aby je zabíjelo nějaké konopí, to že není možné. Ona laborantka mi říkala, že tam pracuje dvacet let a že nic nefunguje, všechno jsou to jen marketingové bláboly. Že třeba teď při koronavirové krizi je probíráno aktivní stříbro. To sice antibakteriální účinky má, ale až od čtyřiceti stupňů Celsia a při stoprocentní vlhkosti. Možná to tak může fungovat v létě ve zpocených ponožkách, ale v běžných podmínkách těžko. My jsme tam otestovali stafylokoka, streptokoka, E-coli, fekální bakterie i další a na všechny to fungovalo.

Nakonec to šéf oddělení podepsal, nebo jak to dopadlo?

Nakonec ano. Ale laborantka musela všechny testy provést znovu, aby se funkčnost potvrdila, což se stalo.

Byly už tyto nesmírně zajímavé výsledky někde publikovány?

Zatím to nikde oficiálně publikováno nebylo, protože tu studii můžu publikovat jen jako celek. Pokud nechci publikovat celek se vším okolo, musím mít od ústavu schváleno, jakým způsobem se to může odprezentovat. Věřím, že bychom čtenáře Konopí mohli seznámit s výsledky v některém z příštích čísel. 

Není tedy konopí ideálním materiálem třeba na ložní prádlo v nemocnicích?

Zde narážíme na lobbyistické tlaky, protože tady nejsou ambice šetřit. Investice jde z kapsy někoho, provozní náklady z kapsy někoho jiného. Každopádně je faktem, že ve státech EU se v průměru dvacet procent pacientů v nemocnici nakazí sekundární infekcí.

Na textil se konopí musí pěstovat nahusto, aby kytka vyrostla se slabým stonkem a rychle nahoru.

Konopná látka by se proto určitě hodila nejen na ložní prádlo, ale i na pyžama pro pacienty, lékařské pláště a tak dále. Stafylokok údajně na určitých površích vydrží dva měsíce nebo přežije i čtyřnásobné praní na 90 ºC. Kdežto na konopné látce byla za 24 hodin vidět milionásobná redukce jeho výskytu. 

Náš časopis je primárně zaměřen na léčebné vlastnosti konopí. Máš nějakou zajímavou osobní zkušenost v tomto směru? 

Musím říct, že mám velmi pozitivní zkušenost se svou dnes již šestiletou dcerou, které byla zhruba před rokem diagnostikována autoimunitní nemoc zvaná juvenilní idiopatická artritida. Začal jsem rychle pátrat a zjistil jsem, že konopí by potenciálně mohlo pomoci, byť k tomu zatím nejsou klinické studie. Tak jsem jí sám naordinoval celospektrální CBD extrakt v oleji.

Kromě toho podstupovala oficiální léčbu lékem, který se jmenuje metotrexát. Jedná se o naředěný lék na rakovinu, jehož účinky se mají začít projevovat až za tři měsíce. Já jsem jí paralelně dával denně dvě tři kapky, a když jsme po měsíci byli na první kontrole, lékařka kroutila hlavou. Prý není možné, aby metotrexát, který má začít působit za tři měsíce, zafungoval tak, aby dva ze tří postižených kloubů byly úplně bez zánětu. Navíc ve zbývajícím třetím kloubu bylo toho zánětu asi deset procent. Tak jsem doktorce o podávání CBD řekl – a neměla s tím žádný problém.

Tomáš Rohal (*1977)

Vystudoval obor Konstrukce textilních strojů na Technické univerzitě v Liberci. Mnoho let působil v mezinárodní společnosti zaměřené na výrobu technických plynů, poté se profesně věnoval energetice a obnovitelným zdrojům. Firmu Bohempia založil v roce 2015 po několika letech výzkumu. V současnosti vyrábí konopné tenisky, trika, kšiltovky, opasky, ponožky, rukavice či kuchyňské utěrky. 

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.