V dnešním pokračování se budeme podrobněji zabývat dalšími parametry vaporizérů, které mohou hrát podstatnou roli při rozhodování, jaký přístroj si z poměrně široké nabídky vybrat.
Napájení
V případě stolních vaporizérů připojených na elektrickou síť nejste nijak omezení jejich výdrží. Takový přístroj zvládne odpařovat klidně celý den, jen vám jej při velké zátěži vypne na nezbytně nutnou dobu tepelná pojistka. Jejich pořízení doporučuji při chronických onemocněních a zejména u klientů, kteří již vědí, že jim vaporizace ulevuje, a kteří tráví hodně času doma nebo na lůžku.
Kapesní přístroje jsou přenosné a lze je tak využívat jak doma, tak na cestách. Nejčastěji se u nich setkáváme s baterií napevno vestavěnou, ale stále častěji také s vyměnitelnou.
Je třeba sledovat materiály, které výrobci používají zejména v místech, kde se nahřívají bylinky.
Ve většině případů jsou takové přístroje snadno dobíjitelné běžným USB mikrokabelem. Výrobci originálních baterií zpravidla dodávají speciální nabíječku.
Při zakoupení levnějších přístrojů z neznámého zdroje (řekněme do 1 300 korun) obdržíte baterii pevně zabudovanou ve vaporizéru, tedy bez možnosti výměny a s blíže nespecifikovanými nebo neověřitelnými parametry. Po vyčerpání energie a po několika desítkách, možná stovkách nabití se takový přístroj stane dále nepoužitelným. Vyměnitelné baterie mají oproti tomu výhodu nahraditelnosti a také je lze nabíjet v externích nabíječkách.
Výdrž
Přenosnost a nenápadnost kapesních vaporizérů je logicky vykoupena poměrně malou výdrží baterie. Ta se dnes pohybuje mezi 40 až 60 minutami použití, což se rovná přibližně šesti až osmi náplním. Většině pacientů tato dávka vystačí na jeden den. Naštěstí už existují i první vlaštovky s výdrží 80 až 100 minut.
Na výlety mimo civilizaci pro jistotu vozím kvalitní powerbanku, která baterii ve vaporizéru dobije i opakovaně. V některých případech je možné přístroj používat i tehdy, je-li zapojen do nabíječky, někteří výrobci to ale v návodech výslovně zakazují. Pro někoho tedy mohou být atraktivní i vaporizéry, které k nahřívání používají plyn, a tudíž nepotřebují baterii.
Rychlost zahřátí a nabíjení
Pro pacienty s akutními obtížemi je rozhodující zejména rychlost zahřátí, tedy dostupnost okamžité aplikace a následné rychlé úlevy. Ty nejrychlejší vaporizéry se dnes dostávají pod 30 vteřin, běžná je minuta nahřívání a spíše výjimečně čekáte déle než dvě minuty.
Vaporizér doporučuji udržovat plně nabitý. Obecně to znamená nabíjet vždy, když nevaporizujete. Pokud to parametry přístroje umožňují, nabíjejte přes noc, ale většina výrobců to v návodech nedoporučuje.
Zdroj: Shutterstock.com
Baterie jsou oproti přístrojům dodávány se zárukou pouhých šesti měsíců, proto je lepší koupit přístroj, u kterého je baterie ještě originálně zabalená. Je-li to možné, doporučuji zakoupit také baterii náhradní.
Průměrná doba nabíjení se pohybuje mezi jednou až dvěma hodinami, u přístrojů s nadstandardní kapacitou baterie počítejte s hodinami třemi až čtyřmi.
Použité materiály
V neposlední řadě sleduji, jaké materiály výrobce použil zejména v místech, kde se nahřívají bylinky, kudy prochází horký výpar a kde se přístroje dotýkáme ústy. Veškeré plasty musí být odolné vysokým teplotám.
Většina výrobců se snaží o použití plastů certifikovaných pro použití v potravinářském průmyslu. Nejdražší přístroje využívají materiály certifikované jako lékařské pomůcky a přístroje, což je v současnosti nejvyšší možná kvalita. Materiály jako sklo a silikon nemění nijak chuť výparu. Dřevo mění chuť většinou k lepšímu. Kovy dobře chladí výpar, ale mohou lehce změnit chuť.
Nekvalitní materiály použité při výrobě jsou často přítomny v napodobeninách. Přístroje z druhé ruky nebo nakoupené z různých zahraničních e-shopů mohou vypadat stejně jako originál. I když přístroj držíte v ruce, vypadá v pořádku, po několika použitích se však může na některých místech začít vlivem vysoké teploty deformovat.
Velikost a materiál kotlíku
Důležitou součástí vaporizéru je prostor pro bylinky, do kterého by se mělo vejít alespoň 0,2 gramu podrcené sušiny. Ve spodní části bývají umístěny průduchy, kterými proudí vzduch. Někdy je vhodné použít na dno ještě jemné sítko, aby bylinky nepropadávaly dovnitř přístroje.
Nejčastější jsou komory kovové (hliník, ocel), nejoblíbenější pak keramické a méně časté až výjimečné jsou komory skleněné nebo dřevěné. Materiál v kotlíku opět může negativně ovlivnit chuť, což je nejvýraznější asi u hliníku.
Přestože při používání nic z přístroje nezapáchá, doporučuji po každém použití náplň vyndat a zbytky bylin alespoň vyfouknout či vyklepnout.
Pro možnost vaporizace extraktů někteří výrobci dodávají speciální vložky do kotlíků na principu mnoha vrstev drátků, jiní zase nabízejí perforované kovové kapsle. Ty obsahují bio bavlnu, na kterou extrakt kápnete, pak kapsli uzavřete a vložíte ji do kotlíku.
Klientům bez možnosti pohybu nebo jen s omezeným pohybem doporučuji používat vaporizér, který má větší velikost kotlíku, ideálně až kolem jednoho gramu. Vystačí na celý den a ošetřovatel ho nemusí tak často plnit. Do větších komor se v případě použití malého množství bylin mohou vložit redukce, které někteří výrobci dodávají v příslušenství.
Náustek
Náustek má největší podíl na dobrém ochlazování výparu a také na oddělování výparu od pevných částic, které by v okamžiku nádechu vnikaly do úst. O váš komfort se zpravidla stará soustava sítek a různé chladicí inovace. Při výběru přístroje mě opět nejvíc zajímá, jestli je náustek z materiálu, který neovlivní chuť. Také by měl být kompletně rozebíratelný, aby šel dobře vyčistit. Většina přístrojů dnes nabízí náustky plastové, silikonové, kovové nebo ze skla.
Zdroj: flickr.com
U některých stolních vaporizérů inhalujete z balónku, do kterého je výpar jímán přes speciální ventil, jenž je pak nahrazen náustkem. U jiných jsou připojeny hadičky podobně, jak to známe z vodních dýmek.
Velmi zajímavá je jednoduchá konstrukce náustku, díky které je po více použitích možné jej mechanicky čistit například párátkem. Pokud máte kvalitní sítka a opravdu dobrý vaporizér, takto získaný materiál je čiré jantarové barvy a jedná se o koncentrát účinných látek, nikoli o odpad!
Plnění
Zdravotní obtíže doprovázené třesem nebo křečemi vylučují použití miniaturních přístrojů s drobnými součástkami. Nevhodné je v takovém případě také sklo. Vhodné jsou spíš robustnější, ne-li přímo stolní kousky. Někteří výrobci dokonce přibalují různé trychtýře nebo násypky, mně se ale nejlépe osvědčil obyčejný kus papíru přeložený napůl. Pomocí něj dokážete dostat bezpečně obsah do kotlíku, aniž by se znečistilo jeho okolí.
Nejdražší přístroje využívají materiály certifikované jako lékařské pomůcky a přístroje, což je v současnosti nejvyšší možná kvalita.
Zásadní rozdíl mezi plněním vaporizéru a třeba dýmky s tabákem tkví v tom, že bylinky ve vaporizéru většinou nedusáme. Naopak by měly zůstat načechrané, aby jimi mohl snáze procházet vzduch. I zde ale existují výjimky, typicky u kondukčně nahřívaných vaporizérů. Pokud to výrobce přímo doporučuje nebo vám přijde taková vaporizace lepší, můžete vkládat i nepodrcené kusy bylin nebo ty podrcené udusat.
Čištění
Každé čištění vyžaduje čas. Přestože při používání nic z přístroje nezapáchá, doporučuji po každém použití náplň vyndat a zbytky bylin alespoň vyfouknout či vyklepnout. Dalším krokem by mělo být vytření kotlíku zevnitř jemným kartáčkem. Většině přístrojů tato základní údržba bude stačit.
V okamžiku, kdy zpozorujete hromadění extraktu a drobných kousků bylin v náustku, odstraňte nečistoty mechanicky a očistěte vatou či ubrouskem namočeným v alkoholu. V případě, že na čištění rezignujete nebo jej nejste schopní provádět ze zdravotních důvodů, vybírejte si co nejjednodušší přístroje s jednodílným a kratším náustkem. Ten můžete celý vložit jedenkrát týdně na noc do nádobky s alkoholem a ráno už jen otřením dočistit.
Text: Jana Jesenská
Sponzorem tohoto článku je největší obchod s vaporizéry u nás www.kvalitnivaporizer.cz, kde můžete vybírat z široké nabídky přístrojů na inhalaci bylin.
