Vážený pane prezidente…

Následující dopis poslala do prezidentské kanceláře maminka jednoho z nejbrutálněji potrestaných pěstitelů v historii této země. Bez důkazu o distribuci byl za přechovávání údajně obrovského množství THC odsouzen na celkem dvanáct let. 

Vážený pane prezidente, 

21. září to budou čtyři roky, co je můj syn ve vězení. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dvanáct let za pěstování konopí. Bude to čtyři roky, co je můj jediný vnuk bez otce. Bylo mu tehdy šest let. Bude to čtyři roky, co za ním měsíc co měsíc jezdíme, procházíme katrem a absolvujeme ponižující a stresující prohlídky, abychom se s ním mohli setkat. Tři hodiny za měsíc máme možnost spolu být v depresivním a nedůstojném prostředí věznice. Na druhou stranu díky Bohu alespoň za to. Jestli dobře počítám, můj vnuk strávil ve svých deseti letech už 144 hodin ve věznici, aby mohl být s otcem. 

Prožívám něco, co mě ani ve snu nenapadlo, že někdy budu prožívat. Celý můj profesní život se točí kolem dětí. Dlouhá léta jsem pracovala jako učitelka v e školce, poté knihovnice v dětském oddělení, v současné době se věnuji projektu na podporu čtení u dětí, se kterým navštěvuji školky, školy, knihovny atd. Svou práci a děti mám moc ráda a vždy jsem se snažila, aby i z mých dětí vyrostli dobří a spokojení lidé, které život baví. Chtěla jsem, aby se jim dobře dařilo a aby žily pro radost a užitek nejen svůj. Ale…

Pocit absurdity a bezmoci

Nechci se tady teď rozepisovat o tom, jak probíhaly soudy a vyšetřování, ani o absurdní nepřiměřenosti trestu v porovnávání s jinými trestnými činy. Nechci se rozepisovat o bezmoci a pocitu nespravedlnosti, který jsme všichni prožívali a prožíváme dodnes, když si vzpomeneme, jakým způsobem a na základě čeho byla vyměřena výše trestu. Snažili jsme se všemožnými způsoby bojovat za spravedlnost a dosáhnout alespoň zmírnění trestu. Stálo nás to spoustu peněz a úsilí, ale i přesto byl syn odsouzen na dvanáct let do nejpřísnějšího vězení.

Rozsudky vynášené na základě smyšlenek probíhají podle stejného scénáře, aniž by se někdo opíral o věcné důkazy.

Za zločin bez oběti. Bez toho, aby někomu ublížil. Za vyfabulovaný počet rostlin. Za pouhé podezření z pokusu o výrobu omamné látky. Odpykává si trest spolu s vrahy a násilníky, kteří mají trest často nižší nežli on. Nechci se zde rozepisovat o problematice konopí. Snad jen… nerozumím tomu, jak může být alkohol a tabák povolen, aniž by kdy někomu pomohl, a konopí, které má prokazatelně léčivé účinky a pro spoustu lidí často znamená poslední záchranu, když medicína vyčerpala všechny své možnosti, je zakázáno.

Stále stejný scénář

Až díky synovi jsem se začala o tuto problematiku více zajímat a podílela jsem se na vzniku iniciativy Rodiny proti prohibici, kde se snažíme šířit osvětu a pomáhat rodinám, které se také staly obětí prohibice. Při setkávání s matkami, partnerkami a dětmi jsem zjistila, že soudní procesy, kterých jsem se občas i osobně účastnila, a rozsudky vynášené na základě smyšlenek „co by kdyby“ probíhají téměř podle stejného scénáře jeden za druhým, aniž by se někdo opíral o skutečná fakta a věcné důkazy.

Tehdejší zákon to tak umožňoval. Jsem moc ráda, že se nám podařilo malým dílem přispět k novelizaci trestního zákona, ke které konečně po dlouhých letech došlo. Jsem vděčná všem, kdo tomu napomohli, a pevně doufám, že nezůstane jen u této změny.

Bude amnestie?

Každopádně přemýšlím, co bude dál s konopnými vězni. Kdysi jste se vyjádřil, že pokud ke změně zákona dojde, přikročíte k amnestii. Nejspíš to máte v plánu, možná už se na tom pracuje a já nosím vodu do mlýna. Možná na to přijde čas po Novém roce, až vstoupí zákon oficiálně v platnost a já jsem za to moc ráda, ale přeci jen… Každý den, každá hodina a každá minuta trvá nekonečně dlouhou dobu, když člověku chybí ten, koho miluje. Když malému klukovi chybí táta, ke kterému vzhlíží, když inteligentnímu muži se srdcem na pravém místě chybí milovaný syn, kterému teď nemůže nijak pomoct, natož se podílet na jeho výchově. Je pro mne velice těžké dívat se na to, jak se oba moji Matějové trápí.

Odpusťte mi, že nemám tolik trpělivosti, abych vyčkala věcí příštích, ale děsí mě to, že vnuka čekají páté Vánoce bez táty. Velice těžce to nese, je na něj hodně fixovaný a mít tátu doma je jeho největším přáním už čtyři roky. Proto se na Vás s úctou a nadějí obracím. Obracím se na Vás s prosbou o milost pro mého syna. Věřte, že jedinou udělenou milostí omilostníte i mého vnuka a nás všechny jako rodinu. Není to pro mne jednoduché a dlouho jsem se k tomuto kroku odhodlávala. Bála jsem se a bojím se i teď, že se neslitujete a moje naděje v lidskost a dobro se sesype jako domek z karet.

Jak najít sílu

Nejraději bych se s Vámi setkala osobně, abych Vám k tomu mohla říct více. Abych Vám řekla, jak synova partnerka zůstala bez prostředků a bez práce v polorozbořeném domku, který nestihli opravit. Jak ho nakonec musela prodat a najít si podnájem. Jak nakonec tuhle zkoušku neustál ani jejich vztah a synovi se rozpadla rodina. A hlavně jak tohle všechno poznamenalo vnuka, i když jsem se snažila pomáhat, jak jen to šlo.

Bojím se, že se neslitujete a moje naděje v lidskost a dobro se sesype jako domek z karet.

Asi bych Vám povyprávěla, kolik nocí jsem se bála, že to syn vzdá a něco si udělá, když přišel o všechno a své rodině, svému synovi, připravil takhle těžké chvíle. Ale taky bych Vám řekla, jak jsem ráda, že to vzal ve vězení za dobrý konec a šel opravdu do sebe. Jsem na něj hrdá, že našel sílu to ustát a nespadl do bahna, které ho obklopuje.

Přiměřenost a náprava

Když člověk poruší zákon, měl by být potrestán. Podle mne je ale velice důležité, aby byl trest přiměřený a měl výchovný, nápravný charakter, což je v přeplněné věznici s nedostatkem personálu téměř nemožné. Navíc pokud je trest nepřiměřený a člověk zažívá dlouhodobě křivdu, nespravedlnost a bezmoc, může ho to zlomit a navždy poškodit. Zrovna tak jako děti, které doma vyrůstají bez otců. Jak by tohle mohlo prospět naší společnosti? 

Z celého srdce Vás prosím o milost pro svého syna. A možná to zní troufale, ale prosím o milost i pro ostatní konopné vězně, jejichž děti, ženy a matky doma strádají. 

S důvěrou, úctou a nadějí

Irena Fenyklová

matka Matěje Černého, t. č. ve věznici Rýnovice v Jablonci nad Jizerou

Chcete přispět na pomoc obětem konopné prohibice? Na platformě Znesnáze běží sbírka s číslem účtu 1212020120 / 5500 (variabilní symbol 4678), případně můžete použít QR kód na této stránce. Z cílové částky 500 000 Kč se podařilo vybrat již přes polovinu a sbírka končí na začátku února.

Redakce

V redakci Konopí působí na slovo vzatí odborníci, kteří se konopí věnují profesně, i pacienti, kteří se jím dlouhodobě léčí.