(Ve čtvrtém vydání Konopí vyšel obsáhlý rozhovor s PharmDr. Veronikou Prokešovou a nyní vám ho přinášíme v kompletním znění.)
Fakultní nemocnice v Motole je největším zdravotnickým zařízením v České republice a jedním z největších v Evropě. Zaměstnává skoro 6 000 lidí a ročně je zde na lůžku ošetřeno takřka 80 000 pacientů. Zároveň je místem, kde se čím dál více využívá i léčebných účinků konopí. Velkou zásluhu na tom má ústavní farmaceutka Veronika Prokešová.
Pracujete ve Fakultní nemocnici v Motole jako ústavní farmaceut. Co si pod tímto výrazem mám představit, jaká je náplň vaší práce?
FN Motol je velice specificky strukturovaná nemocnice, ve které jsou farmaceuti jak v lékárně, tak u lůžka pacienta či na úseku náměstka pro léčebně preventivní péči. Společnými silami s dalšími spolupracovníky se snažíme, aby zdravotní zařízení Motol a všech jeho 53 klinik poskytovaly účinnou, bezpečnou terapii, která zahrnuje i poslední novinky v léčbě. Z toho důvodu máme zařazenou i léčbu konopím.
Bezpečná a účinná terapie – co v souvislosti s konopím obnáší?
Legalizací konopí pro léčebné použití v roce 2013 začalo období plné výzev. Prvotní nadšení pro práci s léčebným konopím může být z důvodu nedostatku jednoznačně ověřených odborných informací, komplikovaných preskripčních postupů, vysoké ceny bez příspěvku pojišťoven, legislativními omezeními a častými výpadky suroviny na trhu vystřídáno nedůvěrou v léčebné účinky této rostliny jak u pacienta, tak i u lékaře a lékárníka.
Jde o to umět i s konopím pracovat jako s léčivem – v souladu s heslem J. E. Purkyně: „Kéž není léčení horší než sama nemoc.“
Všechny tyto tři skupiny se snažíme správně vzdělávat, abychom o přínosy, které s sebou konopná léčba přináší, nepřišli. Před každou léčbou lékaři trpělivě vysvětlují pacientům, co je to psychoaktivita, jak je předepisování konopí legislativně ukotveno, co lékař může, musí a v čem pacientovi vyhovět nemůže.
Samozřejmě také to, jak se léčebné konopí užívá, jak je to s řízením motorového vozidla, že je léčba v zásadě bezpečná, bude-li ordinována lékařem. Lékaři předepisující konopí mají být schopni tyto věci pacientům vysvětlit a na důkaz, že pacienti pochopili smysl léčby a možná úskalí, s nimi podepisují takzvaný informovaný souhlas (IS).
Funguje takto nastavený informovaný souhlas pro konopné pacienty všude v republice?
To přesně nevím, záleží na poskytovateli zdravotních služeb. U nás padlo rozhodnutí, že IS chceme mít založený v dokumentaci pacienta. Avšak informovaným souhlasem s konopnou léčbou naše péče o pacienta nekončí.
Pacientovi předáváme v rámci spolupráce se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) brožuru o konopné léčbě, kterou jsme si nechali natisknout, či malé vizitky s QR kódem a odkazem na informace na internetových stránkách SÚKL. Pro řadu pacientů je přínosem, že po načtení QR kódu do mobilu či tabletu si například cestou v metru mohou přečíst vše, co je zajímá.
Jak ještě řešíte v největší české nemocnici konopnou léčbu? Jsou zde další specifika oproti běžným léčivům?
V nemocnici máme takzvané lékové komise – první jsou „malé“ na úrovni jednotlivých klinik, pak je „velká“ komise, která řeší léčiva na úrovni celé nemocnice, a k tomu vznikla v roce 2013 i samostatná konopná komise. Ta sdružuje motolské lékaře a farmaceuty, kteří mohou a chtějí pracovat s konopím.
Hlavní otázkou zůstává, zda konopí, historií prověřená rostlina, obstojí nárokům a zvyklostem kladeným na léčiva 21. století a zda je ho potřeba. Případně které otázky prokazující účinnost a bezpečnost je nutno zodpovědět. Po konopné léčbě se zpravidla ptá pacient lékaře a praxe pak ukazuje, zda se kvalita pacientova života zlepšila či zůstala alespoň stejná a stav se nezhoršil. Jde o to umět i s konopím pracovat jako s léčivem – v souladu s heslem J. E. Purkyně: „Kéž není léčení horší než sama nemoc.“
Kolik lékařů vlastně v Motole dnes předepisuje konopí?
V první fázi projevilo zájem kolem osmi desítek specialistů, z nichž jednadvacet má vyřízené všechny náležitosti, aby mohli pacienty léčit konopím, ale reálně jej předepisuje zatím zhruba sedm. Lékárníků máme přihlášených pět.
Jsou u vás stejně jako v Brně u sv. Anny nejoblíbenější formou tobolky?
Ano, naše nemocniční lékárna, která konopí pacientům připravuje a vydává, navíc nově připravuje i enterosolventní tobolky.
Legalizací konopí pro léčebné použití v roce 2013 začalo období plné výzev.
Ty se nerozpouštějí v kyselém prostředí žaludku jako ty klasické, ale až v tenkém střevě. Subjektivní hodnocení pacientů vyznívá v jejich prospěch. Zdá se, že střevní vstřebávání, psychoaktivita a i samotný účinek je plynulejší než u klasických tobolek.
Máte nebo plánujete zřídit vaporizační místnost pro pacienty?
Připravujeme projekt, se kterým nám přislíbil pomoc pan doktor Hřib, který v Brně zřizoval první takovou stanici v zemi. Pro pacienty s plicními problémy je to velmi příhodná aplikační cesta užití. Od jednoho z distributorů léčebného konopí máme dokonce nabídku, že bychom zde mohli vaporizéry pacientům půjčovat, což by mohlo zvýšit popularitu této formy aplikace. Vaporizační místnost je tedy pro nás velkou výzvou.
Kdy jste poprvé začala uvažovat o tom, že se v rámci své profese začnete věnovat problematice konopí?
V roce 2013 podepsal můj šéf, pan doktor Martin Holcát, jako tehdejší ministr zdravotnictví v prozatímní Rusnokově vládě vyhlášku, kterou v České republice prolomil po dlouhých desetiletích konopnou prohibici a legalizoval léčebné využití konopí. To byl onen moment, kdy mě tato oblast začala zajímat.
Bylo pro vás předtím konopí neznámou rostlinou a zakázanou drogou, nebo jste s ním měla nějaké zkušenosti?
Musím se přiznat, že jsem se s konopím nikdy předtím nesetkala. Věděla jsem, že něco takového tu je a že konopí má psychoaktivní účinky, ale pro mne mělo nálepku „droga“. Nicméně informace pilně sbírám: měla jsem to štěstí navštívit krátce po legalizaci výzkumné pěstitelské centrum a podívat se na veletrh Konopex, kde jsem byla představena majiteli growshop.cz Michalu Otipkovi.
Byl to on, kdo mi významně pomohl se ve světě konopí zorientovat – seznámil mě například s docentem Lumírem Hanušem a dalšími lidmi, kteří na medicínském poli již hodně dokázali. Proto, když jsem v roce 2018 dokončovala studium Akademie medicínského práva a bioetiky, bylo tématem mojí závěrečné práce konopí pro léčebné použití v prostředí České republiky.
Z toho by mohla být přínosná brožura pro lékaře…
Je to taková přehledová práce pro naše lékaře a farmaceuty, kde se dozvědí vše potřebné o předepisování a léčbě konopím – základy o rostlině, historii i legislativě, co musí kdo udělat, aby s konopím mohl pracovat, jak je nastavený vztah se SÚKL, jak je řešeno dovozové konopí, jak se žádá o elektronický recept s omezením, co je entourage effect, jak se titruje a tak dále. Brožuru jsem z toho nevytvořila, ale čerpám z ní, když vzdělávám naše lékaře a lékárníky. Vidíte, dobrý nápad – brožuru by jistě uvítali i za hranicemi naší nemocnice.
Přijdete v nemocnici do přímého kontaktu s pacienty, kteří se léčí konopím?
Spíše se na mě obracejí nemocní, když chtějí léčebné konopí teprve vyzkoušet a nevědí, kam přesně se svými zdravotními obtížemi obrátit.
Konopí jako takové jsem rekreačně neužila, ale na CBD olej nedám dopustit.
Já je mohu odkázat na vhodného lékaře podle toho, čím trpí. Hlavně ale komunikuji se samotnými lékaři.
Uvedla jste, že sama jste konopí nikdy nevyzkoušela. Ani dnes běžně dostupné legální produkty například s CBD?
Konopí jako takové jsem opravdu nikdy nezkoušela, ale na takzvaný CBD olej nedám dopustit. Sama jsem byla překvapená, jak úžasně pomáhá na opary, na které trpím. Stačí v zárodku kápnout kapičku a je po problému.
Před chvíli jste doučila mediky, přednášíte jim i o konopí?
Studentům čtvrtého ročníku 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde se angažuji, zatím o konopí nepřednáším. Cítím sice z jejich strany nadšení a velký zájem o tuto rostlinu, ale seminář nebo cyklus přednášek může do výuky zařadit jen vedení fakulty.
O léčbě konopím ale hovoříte v nemocnicích po celé republice v rámci série přednášek spolu s MUDr. Radovanem Hřibem z Brna. Jak to probíhá?
Jedná se v podstatě o seznamovací přednášku, kdy se lékaři a farmaceuti z dané nemocnice dozvídají základy o tom, že tu existuje legislativa umožňující podávat produkty z THC nemocným. Jedna přednáška je ale málo, protože po ní jsou posluchači zahlcení novými informacemi, které není možné všechny naráz zpracovat.
Naše nemocniční lékárna připravuje i tobolky, které se rozpouštějí až v tenkém střevě.
Postupně se začnou nořit cílené otázky k dávkování, elektronickému receptu, jaké k tomu jsou studie, proč to vůbec mají předepisovat, když mají k dispozici velké množství běžných léků, jaké to spoluvytváří lékové interakce a tak dále. Když pan doktor Hřib přednášel poprvé u nás, museli jsme ho nakonec pozvat čtyřikrát a jistě nás navštíví znovu.
Je to zkrátka běh na dlouho trať, kdy je potřeba nemocnice objíždět v kolečku podle toho, jak se zájemci z řad lékařů a lékárníků sami pro konopnou terapii nadchnou. Chce to tedy hodně trpělivosti a podporovat ty lékaře, kteří například vidí konkrétního pacienta s velkým množstvím nežádoucích účinků způsobených chemickými léčivy a uvědomí si, že například zácpu, útlum dechového centra a jiné obtíže mohou eliminovat spolupodáním léčebného konopí.
Čím si vysvětlujete přetrvávající nezájem či rezervovanost většiny lékařů a specialistů předepisovat konopí? Proč třeba v Dánsku rok a půl po legalizaci léčebného použití předepisuje konopí více než čtyři stovky lékařů, zatímco u nás je to po pěti letech méně než sto?
Napsat jedenkrát tři brufeny je jednoduchá a líbivá cesta. Ale takhle to má i dánský lékař, viďte. A že by se nenašli nadšenci? Že by v Dánsku či jiných zemích měli lékaři zásadně jiné podmínky pro předepisování? To asi ne, a tak si přiznejme, že něco děláme špatně. Jde o legislativu a s ní související pěstování?
Lékař předepisující konopí je většinou nadšenec, který sám čte a sleduje konopné výzkumy.
Přetrvávající stigma ve společnosti? Nedostatek informací? Nebo naopak propletené informace, co je léčebné, rekreační, legalizované, dekriminalizované… No začněme tím léčebným, tedy tím legálním konopím, a na co narazíme? Lékárníci v nedávno vydaném lékopise pro Českou republiku nemají o konopí potřebné lékopisné články, stránky Evropské lékové agentury (EMA), která zodpovídá za bezpečnost a účinnost všech léčiv a bylin, ke konopí dlouhodobě zcela mlčí, a tak bych mohla pokračovat.
Co si myslíte o tom, že u nás není léčba konopím legální pro osoby mladší osmnácti let?
Vyhláška skutečně říká, že konopí pro léčbu lze předepisovat pacientům po dovršení osmnáctého roku života, ale existuje zde možnost předepsat léčivo i takzvaně „off label“ neboli mimo indikaci – v rozporu s právní normou. Jestliže dítě má například těžkou epilepsii, tak mu lékař může v rámci režimu off label předepsat lék i mimo indikaci za předpokladu, že bude mít doloženo z odborných článků, studií či konferencí, že tento postup je vědecky zdůvodnitelný a že přínosy takové léčby převažují nad možnými riziky. A jestliže rodiče dají k léčbě informovaný souhlas a splní se související požadavky, je možné léčbu předepsat.
Co máme dělat pro to, aby bylo zrušeno nesmyslné omezení zakazující dovážet extrakty?
Jestli to tak chceme, musíme změnit současnou legislativu. Pokud je v ní nyní napsáno, že je dovolené dovážet sušené květy, stačilo by tam přidat „a extrakty z nich“. Tím by to ale neskončilo. Musela by se dopracovat i související legislativa, aby mohl vzniknout i zmiňovaný lékopisný článek, který by lékárníkům určil, jak s čím nakládat, skladovat, značit nebo extrakty přímo připravovat.
BIO: PharmDr. Veronika Prokešová, LL.M.
Vystudovala Farmaceutickou fakultu Karlovy univerzity v Hradci Králové, obor klinická farmacie, ze které i atestovala. Vyzkoušela si práci pedagoga, lékárnice, byla zaměstnána v Ústavu leteckého zdravotnictví a poté i na různých pozicích ve farmaceutickém průmyslu. Nakonec se vrátila k tomu, co studovala a co v určité možné formě dělala celý život – ke klinické farmacii, kterou od roku 2009 realizuje pod křídly Fakultní nemocnice v Motole. Po legalizaci léčebného konopí v roce 2013 se začala zabývat tím, jak v praxi zařadit novou pomocnou léčbu do preskripce lékařů. V současné době vede na toto téma vzdělávací kurzy pro lékaře a sama si doplnila vzdělání vystudováním medicínského práva a bioetiky. Má dvě dcery a žije v Praze.