Viktor Mravčík: Svět bez drog je jen chiméra

Mezinárodně uznávaný epidemiolog a expert na drogovou problematiku se dlouhodobě zasazuje o změnu represivního přístupu ke konopí i dalším ilegálním látkám či rostlinám. Po boku národního protidrogového koordinátora trpělivě vysvětluje odborné i laické veřejnosti, proč nedává smysl trestat lidi za pár kytek na zahrádce, a usilovně pracuje na chystané reformě protikonopných zákonů.

Na jakých vědeckých základech stojí tvrzení, že konopí je mnohem méně nebezpečné než alkohol nebo tabák?

Ukazatelů, podle kterých můžeme hodnotit různé psychoaktivní látky a jejich relativní škodlivost, je celá řada. Jsou to různé zdravotní a sociální dopady, ať už na úrovni jednotlivce nebo jeho okolí, komunity, případně celé společnosti.

Legální produkty by měly být pro uživatele natolik atraktivní, aby byli motivováni k přechodu z nelegálního trhu na legální.

Když hodnotíte škodlivost různých návykových látek v rámci komplexních analýz, tak pravidelně – alespoň v zemích našeho sociokulturního okruhu – vycházejí jako rizikové hlavně alkohol, heroin, metamfetamin nebo crack kokain. Ty se vždy umisťují v pomyslném žebříčku škodlivosti nejvýše. Konopí se v závislosti na analýze a kontextu umisťuje buď na úplném konci, nebo někde za středem. Odborníci proto tuto rostlinu, respektive THC hodnotí jako mnohem méně škodlivou látku, než jsou legální alkohol nebo tabák. 

Platí to ve všech kontextech užívání?

Když se podíváte na hlavní ukazatele, které považujeme za důležité, kam patří například závislostní potenciál nebo toxicita, platí výše řečené. Konopí, respektive THC, je mnohem méně toxické a má menší závislostní potenciál než alkohol, tedy etanol, nebo tabák, tedy nikotin. Při hodnocení různých hledisek je zkrátka zřejmé, že alkohol a tabák jsou jednoznačně rizikovější látky.

Z hlediska psychoaktivních účinků ale třeba tabák není tak nebezpečný.

Tam jsou samozřejmě rozdíly. Pokud konopí obsahuje vyšší množství THC, pak je psychoaktivní, což znamená, že uživateli způsobuje akutní intoxikaci. Člověk pod vlivem takového konopí může vystavovat sebe i své okolí riziku, když třeba usedne za volant.

Tabák, respektive nikotin, je ve srovnání s THC násobně méně psychoaktivní a jeho dopad na řidičské schopnosti je proto výrazně nižší. U alkoholu to je ale přesně naopak – řidiči pod jeho vlivem způsobují naprostou většinu dopravních nehod, které se u nás stanou pod vlivem psychoaktivních látek.

Jak lze akutní intoxikaci vyšším množstvím THC předcházet?

Rekreační uživatelé vyhledávají konopí právě pro jeho psychoaktivitu. Nikdo ale nechce zažívat nepříjemné stavy, a proto je ve vlastním zájmu dobré udržovat rizika akutní intoxikace na co nejnižší úrovni. Tady platí staré pravidlo: všeho s mírou. Ať už jde o dávku jako takovou, nebo o setting, tedy místo a situaci, kdy se daná látka užívá, nebo o kontext jejího užití. Je lepší užívat ji za okolností, kdy nehrozí poškození zdraví, na místě, kde nemůže dojít k úrazu, dopravní nehodě a podobně. 

Za současné prohibice ale člověk většinou netuší, jak silné konopí užívá a kolik v něm je THC.

Konopí z nelegálního trhu, z neověřených zdrojů bez kontroly kvality a bezpečnosti znamená pro uživatele zvýšené riziko, což platí u všech podobně obstarávaných drog. Nejedná se jen o obsah účinné látky, kdy uživatelé nemají ověřené informace o potenci, a tudíž ani o tom, jaké by pro ně bylo optimální dávkování. Jde také o různé cizorodé a často zdraví nebezpečné příměsi. 

Jak se diagnostikuje a rozpoznává závislost na konopí? Jak se rozlišuje, kdy je chování pravidelného uživatele takzvaně „za hranicí“?

Závislostní poruchy patří mezi poruchy psychiatrického diagnostického okruhu. Závislosti mají podle mezinárodní klasifikace nemocí svá kritéria tak, aby mohly být diagnostikovány. Mezi ně se řadí vzrůstající tolerance a zvyšování frekvence užívání a zvyšování dávek, užívání v nevhodných kontextech – například ráno, před odchodem do práce či školy, v průběhu aktivních činností. Dále užívání na úkor osobního a pracovního života, školního studia či koníčků.

Orgány činné v trestním řízení se ke „gumovému“ paragrafu šíření toxikomanie uchylují, když nemají dostatek důkazů pro obvinění z jiných drogových trestných činů.

Závislost je ztráta kontroly nad užíváním a nad tím, jaké množství a za jakých okolností užíváme. Konkrétně u konopí je závislostní potenciál docela nízký. Někdy dokonce slýcháme, že konopí způsobuje pouze psychickou závislost, ale i ta je neurobiologicky podmíněná. O závislosti hovoříme zejména tehdy, když se po odnětí drogy vyvíjí abstinenční syndrom. U takzvaných tvrdých drog jsou přítomny výrazné tělesné příznaky, v případě konopí se může dostavit silný psychický diskomfort. 

Jak hodnotíte probíhající kauzu údajného šíření toxikomanie magazínem Legalizace a Robertem Veverkou? Co si obecně myslíte o tomto paragrafu?

Paragraf o šíření toxikomanie máme v agendě jako jeden z bodů dekriminalizační iniciativy, kterou mezirezortně projednáváme. Aplikace tohoto paragrafu je problematická. Za takzvané šíření toxikomanie se stíhají a odsuzují lidé, kteří páchají skutky různého druhu – od prodeje nových, dosud nekontrolovaných psychoaktivních látek přes vydávání knih nebo časopisů až po takzvané growshopy. Problematická je už tedy samotná skutková podstata, kdy lidé nevědí, co všechno mohou orgány činné v trestném řízení považovat za protiprávní. Policie se k tomuto únikovému neboli „gumovému“ paragrafu uchyluje v případech, kdy nemá dostatek důkazů pro obvinění z jiných drogových trestných činů.

Přitom alkohol, který je mnohem škodlivější než konopí a na nějž je reklama všudypřítomná, je ze skutkové podstaty tohoto paragrafu vyjmut. Tím legitimita tohoto paragrafu dále klesá. Z těchto úhlů pohledu se dá dívat i na konkrétní případ Roberta Veverky. Magazín Legalizace vydával deset let, aniž by byl předmětem pozornosti kontrolních či trestněprávních orgánů, které o vydávání věděly, aniž by signalizovaly, že je v konfliktu se zákonem. A po deseti letech najednou přišlo obvinění z trestného činu s poměrně vysokým potenciálním trestem. To přece nemá logiku. Jakou má mít potom člověk důvěru ve spravedlnost a kde je předvídatelnost práva?

Proč se podle vás silové složky státu snaží udržet současnou prohibici konopí, která je s paragrafem šíření toxikomanie propojená? 

Systém založený na přísné kontrole takzvaných omamných a psychotropních let tu máme už od roku 1961, tedy přes šedesát let. Stala se z toho doktrína, která byla postupně upevňována dalšími úmluvami OSN, kdy se do kontrolního rámce přidávaly další látky. Tyto úmluvy se pak staly součástí národního práva zemí na celém světě včetně České republiky. Jde o ideologii světa bez drog, jejichž užívání mimo léčebný kontext je potřeba potírat.

I když je to chiméra, je zalezlá v názorech a postojích běžných lidí, úředníků i politiků. Něco takového lze velmi těžké změnit ze dne na den. Chce to čas. Musíme předkládat argumenty zpochybňující efektivitu prohibičního režimu, který je silně vymáhán nástroji trestního práva. Tím zcela nepochybně přináší víc škod než užitku. Ale změna visí ve vzduchu, neúčinnost drogové prohibice si uvědomuje stále více států a hovoří se o tom i na mezinárodní úrovni. Změny směrem k dekriminalizaci nebo legální regulaci různých látek jsou na obzoru.

Dlouholetý ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych tvrdí, že trestní represe konopí u nás není přepínána a že za samotné přečiny s konopím pro vlastní potřebu u nás ve vězení prakticky nikdo není. Je to opravdu tak? 

Je pravda, že nepatříme k zemím, kde je vymáhání práva v souvislosti s drogami nejpřísnější. Nesouhlasím ale s tím, že by kriminalizace těchto bagatelních činů v České republice neexistovala. Důkazem toho je i zmiňované stíhání za šíření toxikomanie. Spousta trestných činů spojených s konopím vychází z paradoxu právního výkladu takzvané výroby konopí z konopí. Pan ředitel Frydrych se sice odvolává na to, že v České republice máme od roku 2010 dekriminalizováno pěstování i držení konopí pro vlastní potřebu a došlo také k diferenciaci trestů za držení pro vlastní potřebu mezi konopím a ostatními drogami – tresty za konopí jsou v zákoně nižší.

Konopí a THC jsou méně toxické a mají menší závislostní potenciál než legální alkohol nebo tabák. 

V praxi ale došlo k tomu, že pěstování konopí i v malém množství pro osobní potřebu, což má být kvalifikováno jako přestupek, vykládají orgány činné v trestním řízení tak, že pokud je konopí sklizeno, zpracováno a sušeno, jedná se o výrobu drogy. Tyto instituce pak kvalifikují pěstování konopí pro vlastní potřebu vlastně jako výrobu drog, za kterou jsou mnohem vyšší trestní sazby.

Podívejte se na pana Koláčného, který byl se synem za pěstování čtyř rostlin konopí a výroby masti pro svou ženu obviněn z výroby drogy jako organizovaná skupina. Oběma jim poté hrozily poměrně vysoké tresty. Nakonec odvolací soud překvalifikoval jejich jednání správně jako přestupek. V mnoha jiných případech se ale obžalovaní neodvolají a spokojí se třeba s podmíněným trestem za tu takzvanou výrobu konopí z konopí. Proto pohled do statistik poskytuje zkreslující představu o tom, že trestní represe není přepínána.

Navíc když člověk dostane třeba „jen“ podmínku, i to je pro něj a celou rodinu psychicky i finančně velmi náročné. 

To je další věc. Argumentovat tím, že většina takových případů skončí podmíněným odsouzením, je také špatně. Samotné trestní stíhání, které často trvá i několik let, znamená psychickou újmu pro obviněné a celou rodinu, a to ani nemluvím o nákladech na obhajobu. Samotný proces trestního stíhání je sám o sobě neúměrně přísným trestem.

Do konce roku by měl být připravený návrh na regulaci konopí v České republice. Jak se v tomto ohledu díváte na minimální povolený věk rekreačních uživatelů? 

Pokud vím, nemáme u nás jiné limity pro zletilost, než je dovršení osmnácti let. Možná máme jiné věkové limity pro řízení motorky nebo kandidaturu do Parlamentu, ale osmnáct let je u nás standard zletilosti. Je to k diskuzi, ale pokud jej máme takto nastavený u alkoholu nebo tabáku, nevidím důvod, proč by měl být u konopí přísnější. 

Jak se díváte na diskutovanou možnost limitovat povolený obsah THC v rostlinách nebo koncových produktech?

Tato mince má dvě strany. Zaprvé je tu rizikovost produktu, kdy se vysoká koncentrace THC a nízký obsah CBD považují za rizikovější z hlediska intoxikace, případného vzniku závislosti nebo rozvoje psychotických onemocnění. Na druhou stranu je ale jedním z prioritních cílů legální regulace omezení černého trhu.

Proces trestního stíhání je sám o sobě neúměrně přísným trestem. 

Legální produkty by měly být pro uživatele natolik atraktivní, aby je to motivovalo k přechodu z nelegálního trhu na legální. Je rozumné o limitech jak THC, tak CBD mluvit, ale cílová hodnota THC by neměla být nastavena natolik nízko, aby to uživatele konopí motivovalo zůstat na černém trhu, kde budou silnější odrůdy dostupné. Musíme tuto otázku dobře zvážit.

S tím souvisí otázka reklamy. Měla by se povolit, nebo naopak plošně zakázat? 

To je opět nutné zvážit. Taková reklama, pokud by byla povolena, by rozhodně neměla cílit na děti a mladistvé, ani nikoho přesvědčovat k užívání konopí. Obecně řečeno, regulace reklamy by měla být jasně nastavena u každého závislostního produktu. Teď se jedná jen o to, jakým způsobem. Týká se to také obalů a etiket. Například v Německu navrhují u rekreačního konopí uniformní balení.

To zřejmě chtějí převzít z Kanady, kde si ale legální prodejci stěžují, že nemají svou značku a produkty jak propagovat, a teď jich spousta krachuje.

Marketingové aktivity se samozřejmě pohybují na různých úrovních – v místě prodeje, v tištěných či audiovizuálních médiích, na internetu. Zakázat nebo spíše regulovat je můžeme různě. To vše ale bude ještě předmětem debaty. Sám na to zatím nemám definitivní názor.

Předmětem debaty bude jistě i otázka registru pěstitelů a možná i samotných zákazníků v obchodech. Jaký je váš názor na tuto oblast?

Jedná se o úlitbu mezinárodním úmluvám, které vyžadují, aby nakládání s konopím od pěstování až po koncového spotřebitele bylo pod kontrolou státu. Záleží, jak nakonec celou legislativu zarámujeme a interpretujeme a jestli podmínka registrace uživatelů bude opravdu nutná, abychom dostáli mezinárodním závazkům. Podle toho k tomu budeme nakonec přistupovat.

Tuším, že v Německu zatím s registrací konzumentů nepočítají, ale v jiných jurisdikcích, jako například v Uruguayi, tento systém zavedli. Česká cesta bude do značné míry vycházet z konečné podoby našeho legislativního řešení vzhledem k mezinárodnímu právu. V rámci prodeje pak bude hrát roli i maximální množství povolené pro každého z účastníků legálního trhu. 

Existují však i další řešení. 

Další z modalit na pomezí samopěstování a trhu jsou konopné kluby. Třeba nová maltská regulace vychází z toho, že v zemi vznikly speciální organizace neboli „kluby“, které mají jako jediné licenci na distribuci legálního konopí a prodávají jej pouze svým členům. I to představuje způsob, jak může stát argumentovat, že má kontrolu nad konopím od vypěstování až ke koncovým zákazníkům. O registraci se rozhodně nebavíme proto, že bychom chtěli kontrolovat dospělé lidi, co nebo kolik kdo užívá, ale proto, abychom dostáli mezinárodním závazkům. A také proto, abychom mohli účinně předcházet a snížit rizika spojená s užíváním konopí. To je také další z prvků navrhované legální regulace – důraz na takzvané harm reduction, tedy snižování rizik spojených s konzumací dané látky.

Až se dočkáme a konopí už nebude zakázané, co by se mělo stát s lidmi, kteří jsou ve vězení za něco, co po změně zákonů už nebude trestným činem?

Nejsem právník, ale toto vnímám jako velmi důležitou otázku – a je to také téma pro všechny země, které k legální regulaci přistupují nebo přistoupily. Po legalizaci by se mělo dostát sociální spravedlnosti, kdy lidé věznění za jednání, které už nebude trestné, budou propuštěni a zbaveni záznamů v trestních rejstřících.

Cílem registrace konopných uživatelů není kontrolovat dospělé lidi, ale dostát případným mezinárodním závazkům a snížit rizika vyplývající z užívání konopí.

Nevím, jak je náš právní řád na něco podobného uzpůsoben, jestli je to principiálně možné a nakolik je to aplikovatelné. Určitě to ale bude předmětem diskuze.

Třeba by všechny oběti konopné prohibice mohl omilostnit nový prezident.

Spoléhat na milosrdenství asi není to správné řešení, budeme se snažit najít jiné. 

Často slýcháme, že jakmile stoupne počet dospělých uživatelů konopí, je to z hlediska veřejného zdraví automaticky špatně. Statistiky a studie z amerických států, kde je konopí legální už deset let, však svědčí i o některých pozitivních dopadech. Jak to tedy je?

Objevují se studie, které vzájemně korelují ukazatele na populační úrovni a ze kterých se zdá, že tam může být souvislost. Například v amerických státech, kde se dekriminalizovalo nebo legalizovalo konopí, je lepší situace co do takzvané opioidní krize, což znamená, že se snížila míra užívání opioidů a předávkování na ně. V souvislosti s užíváním konopí se ukazuje také snížení míry užívání tabáku, alkoholu i jiných látek.

Lidé zkrátka přecházejí z jedněch substancí na jiné. Psychoaktivní látky mají do značné míry navzájem substituční potenciál. Pokud by k následnému zvýšení užívání konopí došlo i v České republice, asi by to nebylo vnímáno úplně pozitivně, i když důležitějším ukazatelem je určitě míra rizikového užívání a souvisejících dopadů, jako je počet pacientů léčících se ze závislosti nebo počet intoxikovaných na jednotkách intenzivní péče. Kdyby ale legalizace konopí v Česku vedla mimo jiné ke snížení míry užívání tabáku a alkoholu, která je u nás velmi vysoká, jistě by to byl pozitivní vedlejší efekt. Tyto souvislosti ale zatím nejsou kauzálně potvrzené, i když se o nich hodně mluví.

Doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D. (*1969)

Lékař se specializací v oboru epidemiologie a držitel doktorátu z preventivního lékařství. V roce 2018 byl jmenován docentem v oboru hygiena a epidemiologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 2021 byl dlouholetým vedoucím Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti při sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky na Úřadu vlády České republiky. Nyní působí jako vědecký poradce národního protidrogového koordinátora tamtéž a rovněž jako ředitel výzkumu a vzdělávání ve Společnosti Podané ruce. Viktor Mravčík je taktéž členem výboru Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Vyučuje a je řešitelem výzkumných projektů na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Je (spolu)autorem nebo editorem více než 200 časopiseckých a knižních publikací zaměřených na epidemiologii užívání návykových látek a závislostí.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.