V druhé polovině května se mi naskytla ojedinělá příležitost navštívit a vyzpovídat legendárního šlechtitele a otce CBD odrůd Scotta Blakeyho alias Shantibabu a následně se podívat na největší konopný veletrh v německy mluvících zemích – CannaTrade ve švýcarském Bernu.
Po celou cestu jsem si dělal pravidelné zápisky a audiovizuální záznamy, abych se s vámi mohl podělit o všechny konopné zajímavosti ze země, která je jedním z tahounů legalizačních snah v Evropě. Videa a fotky z průběhu cesty najdete na našich facebookových stránkách a webu, v jednom z dalších čísel se navíc můžete těšit na hlavní rozhovor s Shantibabou.
Na veletrhu se všude linula vůně terpenů z kvalitních švýcarských modelů – a nikde ani stopa po policii.
Slavného australského šlechtitele a pěstitele, který stojí za nesmrtelnými odrůdami jako White Widow, White Rhino nebo Super Silver Haze (a mnoha dalšími), jsem měl tu čest poprvé vyzpovídat v roce 2019, z čehož vznikl obsáhlý rozhovor publikovaný v magazínu Legalizace.
Od té doby jsme v pravidelném kontaktu, a i díky tomu můžeme čtenářům nabízet výhodný předplatitelský balíček se semínky od CBD Crew. To je Shantibabova seedbanka zaměřená čistě na odrůdy s vyšším obsahem CBD.
Na dva skoky v Luganu
S koncem covidových restrikcí jsme se shodli, že by nebylo od věci náš rozhovor po třech letech zopakovat, tentokrát pro magazín Konopí s tím, že se zaměříme více na medicínskou stránku a inovace, kterým se Scott dnes věnuje. Do toho se po dvouleté pauze vrátil k životu populární veletrh CannaTrade, takže jsem měl jasno – nejprve se vydám za Shantibabou do Lugana v nejjižnější části Švýcarska a následně se přesunu do neoficiálního hlavního města Bernu na ten velký konopný svátek.
Do pobřežního města Lugano v italskojazyčném kantonu Ticino jsem dorazil ráno po celonoční cestě autobusem a švýcarským vlakem. Z nádraží v centru města jsem pokračoval místní železniční lanovkou do centra a k promenádě, odkud zrovna příhodně odplouval netradiční prostředek zdejší hromadné dopravy – nádherná loď – do mého dnešního cíle. Tím byl útulný apartmán na druhém břehu jezera asi 50 metrů od jedné z místních veřejných „plováren“.
Se Scottem jsme se domluvili, že rozhovor uděláme u něj doma, na vrcholku jednoho ze strmých kopců nad jezerem, kde má slavný, ale pozornosti se vyhýbající šlechtitel své útočiště.
„Chybí mi pořádné Haze odrůdy“
Shantibaba je původem z Austrálie, dlouho žil v Holandsku, načež zakotvil ve Švýcarsku. Dnes však se svými prémiovými genetikami a produkty podniká i ve Španělsku, Rakousku, Itálii, Česku a za velkou louží. Tráví proto spoustu času na cestách, ale svou hlavní základnu má už přes patnáct let právě v nejjižnějším cípu Švýcarska. Odtud je to relativně kousek do všech důležitých (z hlediska konopí) zemí západní Evropy i do Prahy.
Shantibaba podniká se svými prémiovými genetikami a produkty ve Švýcarsku, Španělsku, Rakousku, Itálii, Česku a za velkou louží.
Byt má obrovskou terasu s dechberoucím výhledem na Luganské jezero a dominantu celé oblasti. Tou je bezmála 1 000 metrů vysoká hora San Salvatore. Co je ale snad ještě zajímavější než výhledy, jsou Scottovy rostliny. Prakticky všechen prostor, kam v průběhu dne svítí slunce, je zaplněn exotickým ovocem, zeleninou a bylinkami. Lugano má totiž na Švýcarsko netypické středomořské klima.
Ovšem pozor – nikde žádné konopí. „Za život jsem měl už tolik problémů se zákonem, zažil jsem tolik šikany od policie a soudů, že už doma raději žádné rostliny nemám. Místo toho za nimi jezdím do práce.“
Semínka, semínka a zase semínka
Čeho tady ale rozhodně nemá málo, jsou konopná semínka, pomyslím si, když mě Scott hrdě provádí svým labyrintem lednic a mrazáků. V nich se nacházejí miliony semen a nejspíš by se v nich nikdo jiný kromě Scotta a dcery, která mu se semínkovým byznysem pomáhá, nevyznal.
„Všechna balení jsou pečlivě popsaná a označená, takže hned vím, co k čemu patří. Poslední dobou si hraju s třicet let starými genetikami. Vybírám co nejlepší sativní modely typu haze, které mi na dnešním trhu dost chybí.
Přijde mi, že se všichni předhánějí s nejlepšími americkými genetikami, ale ve výsledku naprostá většina z nich způsobuje podobně uzemňující stavy. Důvodem je to, že v nich převládá indika, která se jednodušeji pěstuje.“
„Jaká ale může být klíčivost u třicet let starých semen?“ zajímá mě.
„Samozřejmě u takhle starých semen můžou z padesáti vzejít tři, celé je to velká piplačka,“ odpovídá Scott. I z toho důvodu skladuje podobně stará semena ve dvou mrazácích. Zatímco ta, se kterými aktuálně pracuje pod značkami CBD Crew a Mr. Nice Seedbank, jsou rozesetá v lednicích po celém bytě.
Minulost a budoucnost
Kromě semínek procházíme i místností určenou na přípravu a balení ikonických vapenů neboli vaporizačních per Dr. Nice. Ty obsahují čistý extrakt z vlastních Scottových odrůd s bezmála 50% CBD bez jakýchkoli příměsí.
„V amerických státech, kde je to legální, prodáváme tato inhalační pera i s obsahem THC v poměru ku CBD 1:1. To je podle mě ideální pro spoustu uživatelů. Bohužel v Evropě můžu prodávat jen verze s CBD, tedy bez THC. Tato pera bez THC máme řádně notifikována ve všech členských státech Evropské unie prostřednictvím takzvané Společné vstupní brány EU,“ popisuje poměrně nepřehlednou situaci s dnešními pravidly a zákony kolem konopí.
Nechybí ani vzpomínkový koutek na Howarda Markse alias Mr. Nice, což je další legenda konopného světa, nedávno zesnulá. Tento dlouholetý Shantibabův přítel i obchodní partner shodou náhod žil několik let nedaleko místa, kde se právě nacházíme.
Ve vedlejší místnosti vidím vystavené všechny produkty, které dnes Scott dodává na trhy v různých zemích. Podle svých slov vidí budoucnost ve zmiňovaných inhalačních perech a především orálně užívaných přípravcích. Například v kapslích, které jsou vyráběny podle speciální receptury v několika verzích a obsahují přesně dané množství nejen CBD, ale i více než dvaceti terpenů. Vše je opět vyráběno pouze z konopí, které vypěstoval sám Scott ze svých vlastních semen.
Po zhruba dvouhodinové prohlídce se konečně usazujeme k domluvenému rozhovoru. Z něj se v jednom z dalších vydání dozvíte spoustu dalších novinek a zajímavých informací. Následuje výborná večeře z lokálních potravin, která mě opět utvrdí v tom, že milovníci konopí umějí být skvělí kuchaři. Nakonec vyšlápneme na nejbližší vyhlídku, kde se kocháme úchvatnými výhledy a vychutnáváme si místní legální konopí.
Zajímavosti z CannaTrade
V pátek začíná v Bernu víkendový veletrh, ale já si nakonec pobyt v nádherném Luganu o den prodloužím a vydám se na celodenní výšlap z historické vesničky na jižním břehu až na vrchol ikonické hory San Salvatore. Večer ještě stihnu pozvat Scotta na večeři do vyhlášené italské restaurace. Ráno pak vyrážím na další cestu vlakem přes skoro celé Švýcarsko. Tato cesta je zážitkem sama o sobě. Všechny spoje jezdí na minutu a vlaky sviští i kolem alpských vrcholků bez drncání. V bezmála šedesátikilometrovém tunelu je celou dobu plný signál s wifi.
Tři hodiny tak utečou jako voda a najednou vystupuju uprostřed historického Bernu. Zdejší konopný veletrh má dlouhou tradici, ale byl poznamenán jednak zákazem prodeje semen před lety, a také dvouletou pauzou kvůli covidu.
Hned, jak jsem vstoupil do moderního areálu bernského výstaviště, mi bylo jasné, že vystavovatelé se po nucené pauze chtěli předvést v co nejlepším světle. Některé expozice byly skutečně bombastické. Člověk si připadal, jako kdyby se ocitl v molekulární laboratoři, nebo naopak uprostřed zábavního parku (podle toho, co zrovna daná firma propagovala).
Zároveň zde bylo poměrně hodně zavedených evropských firem, které se prezentovaly mnohem skromnějšími stánky než třeba na pražském Cannafestu. Švýcarsko je holt tak drahá země, že i velké holandské či francouzské společnosti s hnojivy si dvakrát rozmyslí, kolik do svých expozic investují.
Celkové dojmy a česká stopa
Přesto se v Bernu sešlo více než 310 vystavovatelů, což je o pár desítek více než v rekordních letech našeho Cannafestu. Na druhou stranu počet návštěvníků nebyl nijak závratný – za celý víkend přišlo „jen“ kolem 10 000 příznivců konopí. To je naopak zhruba třikrát méně, než na kolik jsme byli zvyklí v Praze před pandemií. Zejména v pátek a neděli bylo z některých vystavovatelů cítit, že čekali větší nával a tržby.
Zástupci České republiky z Dobrého konopí sice vyprodali svou vynikající zmrzlinu do posledního kornoutu, ale při současných cenách benzinu to prý na žádné velké oslavy stejně nebude. Oproti tomu majitel Rolls George hýřil úsměvy a hned u vchodu na nejlepším místě z celého veletrhu celý víkend předváděl své unikátní „harm reduction“ filtry. S nimi postupně dobývá celý svět – a více si o nich můžete přečíst v aktuálním vydání č. 22 nebo zde.
Z vystavovatelů mě zaujal třeba česko-slovenský producent unikátních a v Evropě vyráběných lisů OG Crush nebo španělští terpenoví kouzelníci Cali Terpenes.
Celková atmosféra byla po celou dobu velmi příjemná a přátelská. Bylo zkrátka vidět, že se lidé z konopné scény po dlouhé pauze zase rádi osobně setkávají. Ve venkovních prostorách se všude linula vůně terpenů z kvalitních švýcarských modelů. Přitom nikde ani stopa po policii, která by kontrolovala nebo dokonce pokutovala návštěvníky.
Napadá mě, že v Praze by si ze švýcarských kolegů mohli v tomto ohledu vzít příklad. Tedy přestat plýtvat penězi a lidskými zdroji na šikanu lidí, kteří nikomu neškodí. Ostatně švýcarská policie přestala přestupky s užíváním „trávy“ na veřejnosti řešit ve chvíli, kdy bylo legalizováno konopí do jednoho procenta THC. A jak víme, to u nás platí od letošního ledna také.
Vychytávky na závěr
Z nabídky jednotlivých stánků mě zaujaly spíše drobnosti – ostatně většina společností prodávala buď CBD oleje, nebo květy, nebo oboje. Našly se ale i výjimky jako třeba česko-slovenský producent unikátních a v Evropě vyráběných lisů OG Crush, španělští terpenoví kouzelníci Cali Terpenes, kteří zkoumají rozdíly mezi léčebnými účinky desítek terpenů, nebo výrobci módního oblečení z konopí.
Nejzajímavější expozici (která by ani nešla nazvat „stánkem“) měla jednoznačně firma Pure Holdings. Ta byla i hlavním sponzorem a dle slov místních odborníků je jedním ze švýcarských tahounů v oboru farmaceutického i průmyslového využití konopí a kanabinoidů.
Co se týče doprovodného programu, skvělá byla výstava konopných kreslířů IvanArt a Steve Stoned. Kdo chtěl, mohl si nechat nakreslit od těchto uznávaných umělců i karikaturu. Probíhaly samozřejmě i odborné debaty. Pouze se nejednalo o celovíkendovou konferenci, jakou známe z Cannafestu, ale o několik diskuzních bloků. Nechyběly ani všemožné workshopy, předváděčky a soutěže.
Za hlavní, spíše vtipnou nevýhodu veletrhu jsem nejen já považoval rozmístění stánků. Člověk si často připadal jako ve čtvercovém labyrintu a neustále se ztrácel, čím více se snažil dostat ke středu. Chvílemi jsem si přišel jako laboratorní myš, které někdo testuje kognitivní funkce. To byla ale jen malá vada na kráse jinak profesionálně zorganizovaného veletrhu, jenž ukázal, jak velkolepá by naše konopná budoucnost mohla být.
Děkujeme naší konopné babičce Daně Steiner za veškerou péči a pomoc na veletrhu!
Fotogalerie:
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
