V předchozích dílech našeho cyklu o tom, jak pěstovat organicky, jsme se dozvěděli o teorii a historii udržitelného zemědělství. Zároveň jsme se naučili, jak založit první organickou zahrádku. Dnes se seznámíme se základními postupy.
Při organickém pěstování využíváme tři základní zemědělské techniky, které nám po jejich osvojení dovolí uspokojit nároky i těch nejchoulostivějších druhů rostlin. Neobejdeme se bez kvalitního kompostu, který si v ideálním případě sami vyrobíme. Z něho připravujeme kompostové čaje a v neposlední řadě musíme vědět, kdy a jakým způsobem mulčovat.
Kompost
Základem kompostu je kvalitní zemina a mikroorganismy v ní obsažené. Jejich potravou bude organická hmota, která obsahuje vysoké množství uhlíku (C) a dusíku (N). Organické hmoty, které jsou vhodné ke kompostování, dělíme na zelené a hnědé.
Dusík podporuje množení bakterií a větší podíl uhlíku prospívá mykorhizním houbám.
Zelené materiály jako čerstvě posečená tráva, rostlinný odpad z kuchyně nebo plevel obsahují vysoké množství dusíku a podporují množení bakterií. Spadané listí, malé větvičky či dřevěné hobliny obsahují větší podíl uhlíku a označujeme je jako hnědou hmotu. Ke kompostování se nehodí živočišné tuky, skořápky vajec ani výkaly zvířat, které mohou obsahovat teplu odolné patogeny, jako je například bakterie E. coli.
Poměr uhlíku a dusíku v organické hmotě přímo ovlivňuje výsledné složení organismů v kompostové hromadě. Dusík podporuje množení bakterií a větší podíl uhlíku prospívá mykorhizním houbám. Některé rostliny preferují půdu s převahou bakteriálního života, která má mírně zásadité pH a obsahuje dusík ve formě nitrátů (NO3-).
Jiné druhy dávají přednost společnosti mykorhizních hub. Takové půdy jsou naopak kyselé a obsahují větší podíl dusíku v podobě amonných iontů (NH4+). Podle potřeby můžeme aplikací kompostů různých typů ovlivnit složení půdy v záhonech.
Pro jednoduchost se můžeme držet pravidla, že směs jednoho dílu posečené trávy a jednoho dílu spadaného listí má optimální poměr uhlíku a dusíku. Přidáme-li do receptu větší podíl zelené hmoty, bude výsledný kompost bohatý na bakterie, zatímco větší podíl hnědé hmoty znamená kyselejší kompost s větším množstvím mykorhizních hub.
Příprava a využití kompostu
Vhodným místem pro umístění kompostu je stinný a vzdušný kout zahrady s volným přístupem. Kompostér zakoupíme v zahradnických potřebách nebo jej vyrobíme z dřevěných desek. Měl by pojmout přibližně metr krychlový půdy a mít dostatek větracích otvorů pro přístup vzduchu.
Kompostér naplníme až po okraj směsí organické hmoty a kvalitní zeminy s vysokým obsahem mikroorganismů. Zemina by měla tvořit přibližně deset procent objemu organické hmoty. Může být koupená nebo od souseda, který už kompostuje. Nakonec vše pečlivě promícháme a pokropíme nechlorovanou vodou. Správnou vlhkost poznáme, když nám při stisknutí malého množství kompostu v dlani vyteče mezi prsty jen několik málo kapiček vody. V případě potřeby ho kropíme vodou nebo přikrýváme.
Během prvních dnů by měla teplota uvnitř hromady kompostu stoupnout na 60 až 65 °C. Vysoké teploty jsou nejen důležité pro rozklad organické hmoty, ale také zneškodní zárodky patogenů a semínka plevelu. Pomocí půdního teploměru kontrolujeme teplotu uvnitř hromady, abychom si byli jisti, že proces probíhá správně. Při „měření“ holou rukou nebude odečet tak přesný.
Směs jednoho dílu posečené trávy a jednoho dílu spadaného listí má optimální poměr uhlíku a dusíku.
Nezbytným krokem je pravidelné obracení kompostu alespoň jednou za několik týdnů, které pomůže udržet optimální teplotu a urychlí rozklad organické hmoty. V závislosti na použitých materiálech a okolních podmínkách trvá rozklad několik měsíců až rok. Že máme hotovo, poznáme, když se celý obsah kompostéru promění v zeminu černohnědé barvy a příjemné zemité vůně.
Kompost má v zahradě nespočet využití. Hodí se při přípravě zahradnických substrátů a zakládání nových záhonů. Také s ním můžeme naočkovat půdu mikroorganismy kdekoli v zahradě včetně trávníku. To provádíme zapracováním do vrchní vrstvy substrátu nebo za pomoci kompostového čaje.
Novou kompostovou hromadu můžeme na zahradě založit, kdykoli je potřeba. Dobrý čas bývá na jaře či na konci podzimu, když se nám při úklidu zahrady nashromáždí větší množství organické hmoty.
Kompostové čaje
Kompostové čaje jsou živné roztoky, které vznikají louhováním kompostu ve vodě za přístupu vzduchu. Neustálý přístup kyslíku při jejich přípravě je odlišuje od známějších kompostových extraktů a výluhů. Možná si někteří z nás vzpomenou na barel v rohu zahrady, do kterého naše babičky házely slepičí trus nebo kopřivy, a nevábnou tekutinu pak používaly jako hnojivo pro rostliny. Jistě bylo plné živin, ale bohužel i nebezpečných patogenů, které rostlinám ani lidem neprospívají.
Na výrobu kompostového čaje potřebujeme přibližně dvacetilitrovou nádobu na vodu, do které vložíme jeden konec tenké hadičky, na kterou nasadíme vzduchovací kámen (používá se do akvárií). Na druhý konec hadičky připojíme dostatečně výkonné vzduchové čerpadlo, aby obsah nádoby po naplnění vodou hezky probublával.
Zdroj: pixabay.com
Po každém použití náš kompostovar pečlivě vymyjeme teplou vodou a slabým roztokem peroxidu. Bakterie v kompostovém čaji vytvářejí na površích biofilm, který by časem mohl ucpat použité vybavení.
Kompostové čaje slouží ke stejným účelům jako mulče a kompostové směsi, tedy k naočkování půdy prospěšnými bakteriemi a dalšími organismy. Nevýhoda mulče a kompostových směsí spočívá v tom, že poměrně dlouho trvá, než začnou účinkovat. Mikrobům přeci jen zabere nějakou dobu, než se dostanou z kompostu až ke kořenům rostlin, kde jsou nejvíce potřeba. Oproti tomu kompostové čaje dopraví mikroorganismy ke kořenům okamžitě. Navíc je lze použít i jako postřik přímo na listy, kde vytvoří bakteriální film, který chrání rostliny před útoky škůdců a patogenů.
Recept na každou várku kompostového čaje lze upravit podle momentálních potřeb našich rostlin a půdu jím nelze přehnojit, protože neobsahuje minerální soli. Doporučuje se aplikovat alespoň jednou za dva týdny.
Mulčování
Je-li používání kompostových čajů nejmodernějším postupem organického pěstovaní, pak mulčování patří bezesporu k nejstarším zemědělským technikám. Naši předci pravděpodobně vypozorovali, že na místech, kde se hromadilo listí ze stromů a jiné zbytky rostlinného materiálu, rostly v další sezóně rostliny mohutnější a bohatší na plody.
Přírodní proces tedy napodobíme a vybíráme vhodné mulčovací materiály podle potřeb našich rostlin. Mulče jsou pomalejším způsobem, jak obohatit půdu, než kompostové směsi či čaje, ale jejich výhodou je, že zadržují vlhkost v půdě. Toho využijeme především v letních měsících na suchých stanovištích zahrady.
Kompostové čaje slouží k rychlému naočkování půdy prospěšnými bakteriemi a dalšími organismy.
Stejně jako u kompostu závisí účinek mulčování na poměru uhlíku a dusíku v použitých materiálech. Zelené hmoty poskytují rostlinám rychlejší přísun dusíku než hmoty hnědé, které podporují rozvoj prospěšných hub.
Mulčování provádíme průběžně po celou sezónu a nové vrstvy organického materiálu přidáváme až ve chvíli, kdy se předchozí vrstva téměř spojila s půdou. Dáváme pozor, abychom to s množstvím mulče nepřeháněli a nevytvořili prostředí pro rozvoj patogenů.
Upozornění: Všechna semena jsou určena pouze ke sběratelským účelům. Rozhodně nedoporučujeme pěstovat semena konopných odrůd, které obsahují vyšší procenta THC, jelikož dle platné legislativy (zákon č. 167/1998 Sb. a zákon č. 40/2009 Sb.) je jejich pěstování, sklízení a další zpracování trestné.
