Staré pořekadlo praví, že nejlepším hnojivem je zahradníkův stín. Výrobci a prodejci syntetických hnojiv se však snaží pěstitelům vnutit jinou mantru. „Základním úkolem zahradníka je zajistit pravidelný přísun živin ve formě minerálních solí. V případě potíží se obraťte na místního prodejce pesticidů a herbicidů.“
Tento přístup byl v posledních desítkách let mezi pěstiteli konopí natolik protežovaný, že se stal novou normou a tradiční organické postupy byly téměř zapomenuty.
Koloběh života
Každý z nás si jistě vybaví známou poučku o potravním řetězci, která popisuje, jak dochází v přírodě k přesunu hmoty a energie. Zjednodušeně řečeno se druhy pojídají a tím mezi nimi dochází k přesunu biologického materiálu a energie z jednoho na druhý.
Vztahy mezi druhy v potravním řetězci jsou nesmírně spletité a vytvářejí celou potravní síť, která má pozoruhodné samoregulační vlastnosti. Jednotliví zástupci potravní sítě mají každý své místo a omezené množství zdrojů.
Hlavní zásadou organického pěstování je držet se daleko od všech průmyslově vyráběných minerálních hnojiv.
Rozvoj lidské civilizace jde ruku v ruce s neustálým vývojem zemědělských technik, ale často se tomu děje na úkor ostatních druhů.
Na lidmi obdělávané půdě dochází při sklízení plodin ke ztrátám organické hmoty a živin. Pokud bychom každý rok intenzivně obhospodařovali stejný lán země, časem půdu zcela vyčerpáme. Předchůdci dnešních zemědělců využívali různé formy úhorových zemědělských systému, kdy nechávali část pole po dobu několika let ležet ladem a půda se stávala opět úrodnou.
Se vzrůstající populací a stoupajícími nároky na rostlinnou produkci se tradiční formy zemědělství staly neefektivní a zemědělci stále častěji obohacovali svá pole hnojivy z jiných zdrojů. Přitom až do vývoje prvních syntetických minerálních hnojiv na začátku dvacátého století byl pro zemědělce jediným zdrojem hnojiva trus zvířat.
Jak nakrmit mikroby.
Místa bohatá na guáno, což je nahromaděný trus mořských ptáků či netopýrů a výborné hnojivo, byla dokonce v minulosti předmětem geopolitických konfliktů.
Kdo hnojí louky a lesy?
Dlouhou dobu nikdo, kromě mikrobiologů, nevěnoval příliš pozornosti faktu, že půda pod našima nohama doslova hýří životem. Jako jedna z prvních pochopila souvislost mezi světem pod povrchem a na povrchu americká mikrobioložka Elaine Inghamová.
Spolu s dalšími vědci postupem času zjistila, že mikroorganismy žijící v půdě jsou nezbytné pro výživu rostlin, které v ní rostou. Považte, že jedna čajová lžička kvalitní zeminy obsahuje přibližně miliardu různých bakterií, metry houbové tkáně, tisíce prvoků a stovky hlístic.
Jedna čajová lžička kvalitní zeminy obsahuje přibližně miliardu různých bakterií, metry houbové tkáně, tisíce prvoků a stovky hlístic.
Zásadním poznatkem bylo, že rostliny navazují symbiotické vztahy s druhy žijícími v nejbližším okolí jejich kořenového systému, v takzvané rhizosféře. Přítomnost těchto organismů je pro rostliny natolik důležitá, že svými kořeny vypouštějí do rhizosféry cukry a proteiny ve formě kořenových exsudátů, které jsou potravou a lákadlem pro různé druhy bakterií a mykorrhizních hub.
Mnozí obyvatelé rhizosféry mají jedinečnou schopnost živit se nejmenšími částečkami organické hmoty a ukládat je ve svých tělech ve formě minerálních iontů. Po smrti se zbytky jejich těl stávají živinami vstřebatelnými kořeny rostlin. Proces ukládání živin v tělech živých organismů nazýváme imobilizace živin.
Změnou složení kořenových exsudátů rostliny přímo ovlivňují, které druhy se dostanou do jejich rhizosféry. Díky schopnosti řídit život v rhizosféře mohu rostliny získávat z půdy živiny podle svých potřeb.
Čistě technicky lze celý proces imobilizace živin obejít a pěstovat zdravé rostliny i v naprosto sterilním prostředí, pouze za použití synteticky vyráběných hnojiv. Tato takzvaná minerální hnojiva slouží pro rostliny jako okamžitý přísun živin ve formě iontů, bez potřeby imobilizace živin z organické hmoty.
Zdroj: unsplash.com
Díky tomu lze při pěstovaní rostlin využít i substráty stoprocentně anorganického původu, například perlit, keramzit nebo minerální vlnu.
Rostliny skutečně nejsou vybíravé a dokážou se přizpůsobit různým podmínkám. To bohužel neplatí o mikroorganismech, které jsou velmi citlivé a potřebují k životu stabilní podmínky. Budeme-li do půdy dlouhodobě přidávat minerální hnojiva a ošetřovat rostliny pesticidy, fungicidy a herbicidy, po čase nevyhnutelně narušíme křehkou rovnováhu v rhizosféře.
Na našem políčku nebo zahrádce dojde k zastavení přirozeného koloběhu živin a pro zachování stabilní úrody budeme muset opakovaně používat synteticky vyráběná hnojiva.
Správné kypření zahrady.
Při této činnosti dochází k notoricky známému vyplavování zbytků hnojiv a jedů do podzemní vody a devastaci životního prostředí.
Jak vypadá organické zahradničení v praxi?
Hlavní zásadou organického pěstování je držet se daleko od všech průmyslově vyráběných minerálních hnojiv. Mnozí výrobci hnojiv rádi zdůrazňují organický původ svých produktů.
Všechny minerální soli ale narušují přirozený koloběh půdního života, nezávisle na tom, z čeho jsou získávány. Stejné pravidlo platí i pro veškeré pesticidy, fungicidy a herbicidy, které jsou stejně smrtelné jak pro škůdce, tak pro prospěšné organismy.
Podaří-li se nám ovšem v naší zahrádce vytvořit prosperující potravní síť, symbiotické organismy nedovolí škůdcům a patogenům rozšířit se natolik, aby mohly ohrozit naši úrodu.
Pravé kouzlo organického zemědělství spočívá v jeho udržitelnosti a minimálních finančních nákladech.
Opakovaně bylo prokázáno, že rostliny v živé půdě jsou mnohem zdravější a odolnější než ty pěstované za použití minerálních hnojiv.
Cesta k organické zahrádce začíná výběrem vhodného půdního substrátu. Měl by obsahovat dostatek zdrojů organické hmoty, většinou se udává třicet až padesát procent. Zhruba čtvrtinu objemu by měl tvořit kvalitní žížalí humus nebo kompost, který poslouží jako zdroj mikrobiálního života. Zbytek směsi doplníme perlitem, keramzitem nebo jiným anorganickým materiálem, který substrát provzdušní.
Správnou vlhkost půdy, nezbytnou pro život mikroorganismů, nám pomohou udržet podpůrné rostliny, které vysazujeme v těsném okolí naší hlavní plodiny. Mezi nejpoužívanější patří jetel, vojtěška nebo heřmánek, které slouží nejen k zadržování vláhy, ale i jako biologická ochrana proti škůdcům.
Kompostový čaj.
Pravé kouzlo organického zemědělství spočívá v jeho udržitelnosti a minimálních finančních nákladech. Po sklizni pouze doplníme půdu o živiny vrstvou kompostu nebo mulče a můžeme začít s novou výsadbou.
V příštím díle si řekneme, jak vybudovat organickou zahrádku od začátku.
Text: Filip Ostrowski
