Komu se dosud nepodařilo zahájit konopnou sezónu, nemusí si zoufat, nic není ztraceno. Ideální čas k naklíčení semen pro většinu zahradníků nastává až v druhé polovině dubna či během května.
Příliš brzký výsev by rostlinky vystavil nočním mrazíkům. V případě feminizovaných odrůd by to také znamenalo, že by se nadměrně prodloužila vegetační fáze, a nevinně se tvářící sazeničky by se během pár měsíců proměnily v gigantické obludy.
Proto není divu, že do skleníků a fóliovníků se feminizované odrůdy sází až v červnu nebo i v půlce července. U samonakvétacích odrůd pak příliš včasný jarní výsev nemá smysl z toho důvodu, že přece jen potřebují během svého krátkého života růst i zrát za slunečného počasí, mají-li stát za to.
Příprava zeminy
Konopí v medicínské kvalitě nelze pěstovat v půdě, která je zamořená těžkými kovy či pesticidy, a proto obezřetně zvolíme čistý záhon anebo si připravíme kvalitní zeminu. K jejímu obohacení se využívá domácí kompost nebo hnůj. Stejně dobře si ale můžeme vystačit s kvalitním substrátem od spolehlivého výrobce a pak v průběhu růstu a kvetení přidávat do zálivky příslušná organická hnojiva.
Konopí potřebuje vzdušnou půdu s neutrálním pH.
Podstatné je, že konopí potřebuje vzdušnou půdu s neutrálním pH, proto se při pěstování v květináčích jako příměs do substrátu využívá třeba perlit. Při venkovním pěstování může být vhodná příměs písku, někdo na spodek květníku či pěstební jámy nasype vrstvu keramzitu. Podobně není od věci proložit budoucí záhon slámou, která zaručí dobrou vzdušnost. I kořeny potřebují dýchat!
TIP: Součástí mnoha substrátů a preparátů jsou houby rodu Trichoderma, které s kořeny rostlin žijí v symbióze. Houba totiž prorůstá povrchovou tkání kořene a čerpá z okolí vláhu a živiny (zejména dokáže z okolí uvolnit fosfor) i pro samotnou rostlinu, navíc svými vlákny zabere větší prostor než kořínky. Dále působí jako biopesticid – svou aktivitou totiž brání růstu jiných, nebezpečných hub.
Bezpečné klíčení
Semínka dáme do misky s odstátou vodou a na 24 hodin uložíme stranou do tepla a tmy. Poté je přemístíme na dobře vlhčený papírový ubrousek (vata není moc vhodná, pak se do ní zamotávají klíčky). V průběhu jednoho až tří dnů (někdy i později) by ze semínek měl vykouknout klíček coby zárodek kořínku. Nebudeme otálet a opatrně, abychom klíček nenarušili, semínko uchopíme třeba pinzetou a zasadíme klíčkem dolů do zhruba centimetrové hloubky a zakryjeme zeminou.
Podle toho, jaké jsou naše další plány, zvolíme menší či větší květináč či jinou nádobu. Stres z přesazování významně snížíme, když použijeme jednorázové rašelinové sadbovače, které se pak v půdě samy rozloží. Budoucí sazeničku zaléváme tak akorát, neboť nechceme, aby nám uhnila. Vlhkost můžeme hravě kontrolovat podle váhy květníku či zastrčením prstu do substrátu.
Za několik dní rostlinka vykoukne z hlíny a v tu chvíli ji dopřejeme dostatek slunce. V opačném případě se bude vytahovat za světlem, bude mít tenký stonek a pravděpodobně se zlomí. Problémy se stonkem se dají řešit tím, že dosypeme hlínu až po děložní lístky (ty první, malé, kulaté) anebo poskytneme oporu v podobě něžně přivázané špejle.
TIP: Někteří pěstitelé doporučují nechávat semínka ve vodě celé dva až čtyři dny, dokud nevyklíčí. Jiní zase kápnou do vody kapku peroxidu, aby měli jistotu dokonalé hygieny. Někdo přidává do vody kořenový stimulátor, ale jen kapku. Lidová rada zní semínko nejprve naslinit, aby enzymy ve slinách napomohly prasknutí slupky.
Specifika samonakvétacích odrůd
Takzvané samonakvétací odrůdy neboli automaty (z anglického autoflowering) mají pro pacienty několik výhod. Vzhledem k tomu, že dozrají za pouhé dva až tři měsíce od vyklíčení, nepotřebují tolik hnojit a není nutno je zaštipovat a podobně krotit. Na rozdíl od odrůd feminizovaných, které dokvétají nejdříve na sklonku září, jsou zkrátka mnohem rychlejší a méně náročné na péči, zároveň ale skýtají o mnoho menší výnos.
V závěru zrání ovšem mohou být choulostivé na vznik plísně – zejména ve skleníku se to vzhledem k velké vlhkosti vzduchu či absenci větrání stává i během léta. Proto je potřeba po ránu zkontrolovat hlavně nejhustší květy a místa s nákazou neprodleně odstranit.
V jejich rychlosti se taky skrývá malý háček. Vegetační fáze neboli fáze růstu je u „samonakvétaček“ podstatně zkrácená, trvá zpravidla pouhé dva až tři týdny, a pokud dáme naklíčené semínko do malého květníku a až mnohem později ho přesadíme do většího nebo na zahradu, může se stát, že místo půlmetrového až metrového keříku nám vyroste jen zahradní trpaslík.
Jinými slovy je dobré samonakvétačky nepřesazovat nadvakrát, případně je nepřesazovat vůbec a dát semínka rovnou do záhonu. V rané růstové fázi totiž samonakvétací sazeničky špatně snášejí jakýkoli stres, tedy příliš velké horko (skleník), vlhko (přelitý květináč) či jakékoli narušení kořenového systému.
Poznámka: Ve správný čas na správném místě
Důležité je načasování. Léčivé kanabinoidy nejlépe dozrávají ve slunečném počasí, proto nemá smysl samonakvétací odrůdy vysazovat moc brzy, například v průběhu března, protože by neměly dost tepla ve fázi růstu (duben) a pak ani dost světla ve fázi květu (květen). Kanabinoidní profil výpěstku bude mnohem komplexnější a výnos větší, když si sklizeň načasujeme na konec června nebo červenec. S tím souvisí i odpověď na otázku, kolikrát za rok by se daly samonakvétací odrůdy vypěstovat. V našem podnebném pásmu a s využitím fóliovníku či skleníku se dá uvažovat o dvou, maximálně třech po sobě jdoucích sklizních, aby ta poslední nedozrávala v příliš chladném, vlhkém a málo slunečném počasí.
Upozornění: Rozhodně nedoporučujeme klíčit a pěstovat semena konopných odrůd, které obsahují THC, jelikož dle platné legislativy je jejich pěstování, sklízení a další zpracování trestné. Na trhu je dnes však k mání dostatek odrůd technického konopí s vyšším obsahem CBD, jejichž pěstování je legální.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
