Ulcerózní kolitida mi byla diagnostikována v devatenácti, projevovala se častými průjmy a bolestmi břicha. Začala jsem hubnout, křeče v břiše se stále stupňovaly a nebylo výjimkou, když jsem se z bolesti pozvracela.
Krvácela jsem z konečníku, a to čím dál víc a čím dál častěji. Kortikoidy sice zastavily krvácení, ale nežádoucí účinky léčby pro mě začaly být horší než nemoc samotná.
Začala jsem zadržovat vodu a mít otoky, špatně se mi hojilo i malé říznutí do prstu, bolely mě snad všechny kosti v těle, vypadaly mi vlasy, nemohla jsem spát a hlavně jsem začala mít deprese.
Brala jsem až dvacet léků ráno a dvacet večer.
Kromě Prednisonu jsem brala další léky, které měly tlumit vedlejší účinky a doplnit nezbytné vitamíny a prvky, jež mi chyběly. Jedno období jsem brala až dvacet léků ráno a dvacet večer. Hubla jsem ale čím dál víc a psychicky jsem nemoc přestávala zvládat.
Po jednom pobytu v nemocnici jsem se přes známého dostala k výtažku z konopí, který jsem si dávala mezi piškot. Konečně jsem usnula. Zase se mi vrátila chuť k jídlu a díky tomu jsem přibrala. Deprese také ustoupila a hlavně bolest břicha začala být snesitelná a nechtělo se mi každých pět minut umřít.
Nicméně krvácení se nezastavilo úplně, kromě snížených dávek kortikoidů jsem začala docházet na biologickou léčbu, poté následovalo ještě několik hospitalizací, až mi nakonec byla předepsána imunosupresiva. Mezitím mi ještě byla doporučena chirurgická léčba s tím, že „bych bez ní také mohla umřít“.
Výtažek jsem v té době přestala brát a konopí jsem začala spíše kouřit. Každý večer před spaním a někdy i přes den, kdy už té bolesti na mě bylo přespříliš.
Zdroj: unsplash.com
Přestože si svého ošetřujícího lékaře velice vážím a vím, že dělá jen svou práci a snaží se mi pomoct, rozhodla jsem se vzít svoje zdraví do vlastních rukou. Imunosupresiva jsem začala sama vysazovat, ačkoli mi doktor tvrdil, že bez léků to bude ještě větší peklo.
Trvalo mi skoro rok, než jsem všechny léky vysadila. U toho jsem kouřila trávu pokaždé, když jsem cítila, že není něco v pořádku, nebo když jsem měla bolesti, a taky večer před spaním.
Trávu jsem kouřila pokaždé, když jsem cítila, že není něco v pořádku.
Nyní už neberu žádné léky, správně se stravuji, dávám na sebe pozor a veškeré bolesti řeším malým jointem.
Nemůžu zpětně říct, jestli mi konopí přímo pomohlo vyléčit nemoc ve střevě jako takovou, přece jen jsem vyzkoušela spoustu jiných věcí, ale určitě mi pomohlo po stránce psychické, což je při téhle nemoci snad polovina úspěchu. A taky skvěle tlumí bolesti.
Text: Pacientka Adéla
