Během dětství jsme doma vždy měli alespoň jednoho psa a s manželem jsme na tuto tradici navázali. Díky našemu prvnímu buldočkovi, mému vleklému onemocnění a dalším okolnostem se stalo, že jsme se začali zajímat o záchranu psů, kterým bylo ubližováno a kteří neměli v životě štěstí na láskyplný domov.
Postupem času se u nás vystřídala desítka převážně buldočků, z nichž ti, kteří k nám přilnuli nejvíce, se u nás zabydleli natrvalo. Říkali jsme tomu buldočí farmička – dočasné útočiště pro psy, kterým se mezitím hledal nový domov s hodným pánem, a trvalý domov pro tři psy, kteří kvůli svému původu měli řadu obtíží, na něž běžná veterinární péče nestačí.
Za pomoci lásky, péče, různých léčiv z přírodních zdrojů a samozřejmě konopí jsme se stali dočasnými i trvalými páníčky pejsků, kteří by jinak byli odsouzeni k životu v bolesti a strachu, zavřeni v kotcích a ve sklepích. Níže vám přinášíme příběhy tří z nich.
Olí – první konopná pacientka
Jako prvního psa jsme si pořídili Olinu, buldočka, který se pohodlně vešel do dlaní, když nám ho kamarádka přivezla. Pochybnost o tom, zda byl pes dost starý na odstavení od mámy, se časem potvrdila – Olinka byla malá, hubená, měla velké potíže s trávením, které vygradovaly zauzlením střev a akutní operací, během níž jí musela být část střeva odebrána. V té době to byla u psů poměrně unikátní operace, kterou mladý pes se štěstím přežil.
Na místa, která se nehojila vůbec, jsem používala i konopný výtažek.
Olinka byla průkopníkem naši buldočí cesty – díky ní jsme se začali zajímat o to, jak se u nás zachází se psy v chovech a jak fungují množírny. Zároveň bylo nutné řešit zdravotní potíže, které měla. Z výše popisovaných důvodů neměla vyvinutou střevní mikroflóru, což vedlo k trvale špatnému trávení. Po náročné operaci jsme museli nasadit speciální dietu, aby se mohla hojit rána. Jak už to tak bývá u množírenských psů, páteřní obratle měla z velké části srostlé, což je prakticky neřešitelná a bolestivá záležitost.
U Olinky jsme konopí vyzkoušeli poprvé, konkrétně ve formě takzvaného CBD oleje, tehdy ještě dováženého z ciziny. Ten jsme používali právě k tlumení bolesti zad a povzbuzení chuti k jídlu. Na nehojící se jizvu po operaci se nejlépe osvědčila domácí konopná mast na bázi kokosového oleje.
Adélka – buldočí dáma
S příběhy psů, kteří pocházeli z množíren a potřebovali nového pána a trpělivou péči, jsme se setkávali čím dál častěji. Naše rada ohledně podávání konopí pomohla mnoha dalším, kteří měli různé potíže většinou plynoucí ze špatného zacházení, chudé výživy, ale i prožitých traumat.
Když jsme jednou objevili inzerát, na jehož úvodní fotografii se krčil pes v temné plesnivé díře, celý od krve a špíny, bylo nám jasné, že to bude obzvláště strašlivý případ.
Za pomoci lásky, péče, různých léčiv z přírodních zdrojů a samozřejmě konopí jsme se stali dočasnými i trvalými páníčky pejsků, kteří by jinak byli odsouzeni k životu v bolesti a strachu.
Adéla byla čerstvě po porodu, měla zánět dělohy, na zádech hlubokou a dlouhou ránu. Byla tak poštípaná blechami, že se jí podebrané rány z kousanců slily v obrovský hnisavý ekzém. Podle veterináře jí bylo pouze kolem roku, socializace žádná. Při zvýšení hlasu, rychlém pohybu nebo setkání s cizími muži měla strach, pomočovala se a schovávala se pod skříně.
Kůži jsme léčili veterinárními dezinfekčními šampony, které ji ale musely hodně štípat. Proto jsem po každém koupání přelévala kůži ještě konopným odvarem a nejbolestivější místa, včetně rány na boku, jsem mazala silnou konopnou mastí. Na místa, která se nehojila vůbec, jsem používala i konopný výtažek – vlastně jsme se dlouho snažili vybírat a získat odrůdu, která by poměrově seděla psům. Nakonec tato receptura pomohla i mnoha jiným. (…)
Text: Michaela Blumtritt
Zajímá vás více? Celý poutavý příběh o týraných buldočcích i mnoho dalších inspirativních textů najdete ve třetím vydání magazínu Konopí, které je k dostání v trafikách po celé zemi! Magazín si můžete taktéž výhodně předplatit.
